16 C 18/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 374 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že strany uzavřely pojistnou smlouvu s číslem , číslo, . Smlouva se kromě obecné úpravy řídí úpravou dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále se smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami a smluvními podmínkami dalšími. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 7. 8. 2023. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky BMW, typ 320, registrační značky , SPZ, . Předmětem smlouvy bylo ", Anonymizováno, ". První pojistné bylo sjednáno ve výši 2 061 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Pojištění zaniklo dne 13. 5. 2024 v souladu s ust. § 12 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., z důvodu marného uplynutí 30 denní lhůty. Při zániku pojištění má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 7. 2. 2024 do 13. 5. 2024, když ale dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., náleží pojistiteli, tedy žalobkyni, pojistné až do konce kalendářního měsíce, tedy až do 31. 5. 2024. Žalobkyně nicméně požaduje poměrnou část pojistného pouze za skutečnou dobu trvání pojištění - tj. do jeho zániku 13. 5. 2024. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizovala ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „OSŘ”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a OSŘ, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovanou dne , datum, úhradou prvního pojistného uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla BMW 320, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, . Pojistná smlouva se dále řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Celkové roční pojistné bylo sjednáno ve výši 8 244 Kč, první pojistné bylo sjednáno v částce 2 061 Kč. Dopisem ze dne 25. 3. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného pojistného ve výši 2 361 Kč, a to do 12. 5. 2024 s upozorněním na možnost zániku pojištění pro nezaplacení. Následně pojištění zaniklo k 13. 5. 2024, na což byla žalovaná upozorněna dopisem ze dne 14. 5. 2024. Žalobkyně žalovanou o doplacení pojistného za dobu trvání pojištění upomínala dále předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 18. 12. 2024 zaslanou doporučeně poštou. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu, podle níž žalované vznikla povinnost předpokládaná též § 3 odst. 4 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 v celkové výši 400 Kč, odměna advokáta za 1 úkon právní služby (podání žaloby) ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, a dále 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písmeno a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.