16 C 334/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení celkem částky ve výši 14 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Úvěr měl být splacen v celé výši dne 6.5.2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 4 900 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 4 900 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 24.9.2025. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která mu byla zaslána, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalovaný tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, distančním způsobem smlouvu o podnikatelském úvěru č. , číslo, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit v 5ti měsíčních splátkách nejpozději do 6.5.2025. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V čl. 8 předmětné smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě prodlení klienta (žalovaného) s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Úvěr ve výši 7 000 Kč byl žalobkyní vyplacen na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, . Žalovaný svůj závazek nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě celé dlužné částky, a to výzvou ze dne 24.9.2025, která byla odeslána dne 26.9.2025. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil.5. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku.6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud dospěl k závěru, že účastníci ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku platně uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, což bylo žalobkyní řádně prokázáno. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalovaného, žalovaný v řízení netvrdil opak, žalovaný tedy v dané věci není v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru sice převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, nicméně sjednání výše odměny za poskytnutí úvěru je projevem volnosti smluvních stran – podnikatelů. Žalovaný v řízení netvrdil rozpor smlouvy s dobrými mravy, samotná nepřiměřená výše poplatku za poskytnutí úvěru není v jednání mezi podnikateli důvodem pro to, aby byla smlouva považována za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k vrácení úvěru za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to včetně příslušenství ve sjednaných splátkách, tyto však řádně a včas nehradil, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Žalobkyní bylo dále prokázáno, že dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině částku ve výši 7 000 Kč, na smluvních pokutách 2 500 Kč a na sjednaných poplatcích 4 900 Kč. Ohledně žalobkyní požadovaných poplatků bylo prokázáno, že poplatky účtované žalobkyní byly vyúčtovány v souladu s uzavřenou smlouvou.11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný čerpal úvěr, který následně řádně a včas nesplácel, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti ani na výzvu soudu nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že nárok žalobkyně je důvodný, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. Protože žalovaný neuhradil dlužnou jistinu úvěru ve sjednané lhůtě, dostal se do prodlení, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku., jehož výše byla shledána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 14 400 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu opakovaně Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady.14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.