23 C 37/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 13 596,05 Kč s příslušenstvím z titulu dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , na základě smlouvy uzavřené se žalovaným. Žalovaný byla povinen hradit cenu odebrané energie a sjednané smluvní pokuty. Za dodávku elektřiny mu byla vyúčtována částka 1 612,76 Kč fakturou č. , anonymizováno, a částka 3 183,29 Kč (po opravě původního vyúčtování) fakturou č. , anonymizováno, . Dále byla vyúčtována smluvní pokuta v celkové výši 100 Kč. Pro opakované prodlení s úhradou záloh za září 2024 a neuhrazeným vyúčtováním žalobkyně dne 22. 11. 2024 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny a následně od smlouvy odstoupila; vyúčtovala též smluvní pokutu 8 800 Kč dle smluvního ujednání o sankci za předčasné ukončení smlouvy.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 25. 6. 2024 vztahující se k odběrnému místu na adrese , adresa, , vyplývá, že žalobkyně se zavázala dodávat do uvedeného odběrného místa žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal k úhradám za tuto dodanou energii. Smlouva byla uzavřena na dobu 15 měsíců s možností automatického prodloužení smlouvy, pokud jedna ze stran neoznámí druhé straně nejméně 20 dnů před uplynutím sjednané doby, o nepokračování smlouvy. Ve smlouvě v odstavci „smluvní sankce“ si účastníci dohodli povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Dále ve stejném odstavci byla pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy sjednána smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost a 4 000 Kč pro kategorii Podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od , žalobkyně, do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace).Z vyúčtování č. VS , var. symbol, ze dne 6. 9. 2024, splatné 26. 9. 2024, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku elektřiny za období od 2. 7. 2024 do 2. 9. 2024 ve výši 4 612,76 Kč za odebranou elektřinu. K této položce byly započteny uhrazené zálohy ve výši 3 000 Kč, k úhradě tak byla předepsána částka 1 612,76 Kč.Z vyúčtování č. VS , var. symbol, ze dne 5. 12. 2024, splatné 27. 12. 2024, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku elektřiny za období od 3. 9. 2024 do 21. 11. 2024 ve výši 6 162,18 Kč, součástí byly i vyúčtované smluvní pokuty ve výši 300 Kč a 100 Kč (ta není žalobou uplatňována). Na tuto fakturu byl zaúčtován přeplatek z opravného vyúčtování, k úhradě tak zbývá částka 3 083,29 Kč.Z opravného vyúčtování č. VS , var. symbol, ze dne 13. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně provedla na základě reklamace opravu, ze které vznikl přeplatek ve výši 2 978,89 Kč.Z oznámení o přerušení dodávky elektřiny ze dne 17. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k přerušení dodávky z důvodu neuhrazených závazků žalovaného. Zároveň byl upozorněn na možnost ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně.Z odstoupení od smlouvy ze dne 5. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovaného, odstoupila od smlouvy. Toto odstoupení bylo žalovanému zasláno doporučeně.Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 16. 1. 2025 č. , anonymizováno, vyplývá, že žalobkyně naúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za neuhrazené vyúčtování č. , anonymizováno, .Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 24. 11. 2024 č. , anonymizováno, vyplývá, že žalobkyně naúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 8 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy, a to za 11 měsíců po 800 Kč.Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 7. 10. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 2. 4. 2025 zaslanou doporučeně.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o dodávce elektřiny, kde se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa a žalovaný se zavázal za tuto dodávku energie hradit cenu dle ceníku. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodanou energii fakturami, které žalovaný v uvedeném rozsahu neuhradil. V důsledku porušování smluvních ujednání ze strany žalovaného došlo k předčasnému ukončení stávající smlouvy, na základě čehož vzniklo dle smlouvy žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut. Žalobkyně žalovaného o zaplacení opakovaně vyzývala, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně, jež obsahuje základní skutkový a právní rozbor věci.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) za podmínek stanovených zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný tyto povinnosti nesplnil. Povinnost uhradit předmětné smluvní pokuty potom vyplývá ze smluvních ujednání stran, jež byla učiněna na základě ustanovení § 2048 a násl. o.z. Tímto se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném ode dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných vyúčtování úroky z prodlení dle § 1970 o.z. v uvedené výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud této v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k úhradě a žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT v celkové výši 1 200 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobkyně uplatňuje více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.