23 C 47/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a vyúčtovaný v částce 4 250 Kč.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, vztahující se k odběrnému místu na adrese , adresa, , vyplývá, že žalobkyně se zavázala dodávat do uvedeného odběrného místa žalované elektřinu a žalovaná se zavázala k úhradám za tuto dodanou energii. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 26. 2. 2024 do 31. 3. 2025 s možností automatického prodloužení o jeden rok.Z vyúčtování sdružené služby dodávky elektřiny č. VS , var. symbol, - ukončení ze dne 17. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku elektřiny za období od 26. 3. 2024 do 14. 1. 2025 ve výši 22 853,04 Kč za odebranou elektřinu a daň ve výši 97,17 Kč, přičemž k této částce započetla zaplacení záloh ve výši 18 700 Kč. K úhradě tak byla předepsána částka 4 250 Kč. Splatnost byla stanovena do 3. 3. 2025.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny, kde se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa a žalovaná se zavázala za tuto dodávku energie hradit cenu dle ceníku. Žalobkyně žalované vyúčtovala dodanou energii fakturou, kterou žalovaná v uvedeném rozsahu neuhradila.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) za podmínek stanovených zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná tyto povinnosti nesplnila. Tímto se zároveň žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované ode dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných vyúčtování úroky z prodlení dle § 1970 o.z. v uvedené výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud této v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokátky za 2 úkony právní služby (převzetí věci a žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT v celkové výši 600 Kč a 2 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobkyně a ve lhůtě dle § 160 o.s.ř.. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobkyně uplatňuje více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.