Žalobkyně (dále také „Banka“) se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 936 Kč. Žalovaný uzavřel s Bankou dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , číslo, o poskytování bankovních služeb, nedílnou součástí této smlouvy jsou Obchodní podmínky Banky. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Za poskytování těchto bankovních služeb se žalovaný zavázal Bance platit poplatky dle Ceníku a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Žalovaný tuto povinnost porušil, když se dostal do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 3 936 Kč. Banka před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení této částky.Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy, žalobkyně je proto nucena obrátit se se svým nárokem na soud.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“4. K důkazu provedl soud níže uvedené listiny předložené žalobkyní, a to Rámcovou smlouvu o poskytování bankovných služeb ze dne , datum, , kterou se Banka zavázala zřídit pro žalovaného výše uvedený běžný účet a poskytovat mu smluvené bankovní služby. Nedílnou součást smlouvy tvoří Obchodní podmínky a Ceník.Mimořádným výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že k datu 26.11.2025 činil nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného částku 3 936 Kč, který do vyhlášení konečného rozhodnutí zůstal neuhrazen. Předžalobní upomínka je ze dne 4.2.2026 a byla prokazatelně odeslána žalovanému téhož dne.5. Po uzavření shora uvedené Rámcové smlouvy vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet a v rámci tohoto účtu poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v podobě debetního zůstatku, který však nebyl povolen v žádné výši. Na nepovolený debetní zůstatek na účtu se přiměřeně použijí ustanovení smlouvy o úvěru, a to podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Z provedeného dokazování je přitom zřejmé, že žalovaný poskytnutý úvěr v podobě debetního zůstatku na běžném účtu čerpal a v jaké výši, žalobkyně požaduje pouze poskytnutou úvěrovou jistinu prostou jakéhokoliv příslušenství. Soud proto nároku v žalobě zcela vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají pouze ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, další nároky žalobykně neuplatnila.7. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.