42 C 238/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12.12.2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěrová jistina byla vyplacena v souladu s ujednáním smluvních stran podle čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou měsíčních splátek po 7 500 Kč spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Celková částka úvěru byla splatná ke dni 15.12.2024 (12měsíčních splátek). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 435,03%. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.12.2024, tedy se dvanáctou splátkou. Dle sdělení žalobkyně žalovaný na jistinu pohledávky neuhradil ničeho. Na upomínky nereagoval, úvěr byl tedy zesplatněn dopisem ze dne 21.3.2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení-částky ve výši 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru,- náklady na upomínkování 1000 Kč za dvě odeslané upomínky- a zákonný úrok z prodlení.Ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 21.3.2025 nebyl úvěr ze strany žalovaného uhrazen.3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud po provedeném dokazování k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru , číslo, , v rámci které je žalobkyně uvedena coby poskytovatel úvěru a žalovaný coby spotřebitel (dále také jen „Smlouva“). Smlouva je ve svém závěru včetně prostého elektronického podpisu žalovaného, v úvodu Smlouvy je obsažena autorizační doložka, kde je mimo jiné uvedeno datum podpisu 12.12.2023 a SMS kód 3949. Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy způsob výplaty je ve smlouvě uveden tak, že částka 50 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, .Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 15.12.2024 (12 měsíčních splátek). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 435,03%. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.12.2024, tedy se dvanáctou splátkou. Žalobkyně dále doložila, že dne 12.12.2023 byla mezi účty žalovaného a účtem žalobkyně provedena tzv. „verifikační platba“.Z dalších potvrzeních o provedených bezhotovostních převodech soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, převedla z účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného částku ve výši 50 000 Kč.Následně byl žalovaný upomínán dvakrát k úhradě dluhu, upomínkami ze dne 20.12.2024 a 5.1.2025, a to jak formou emailu, tak i dopisem, ovšem bez předloženého dokladu o odeslání dopisu žalovanému.K zesplatnění úvěru došlo v rámci předžalobní upomínky ze dne 21.3.2025, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému.5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Soud po provedeném dokazování má za to, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání, neboť se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v prosinci 2023 byla 7,71 % ročně (viz www.cnb.cz). Sjednaný úrok ve výši 180 % ročně tuto částku podstatně převyšuje.Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního ujednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč převodem na jeho účet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou platnou dne 15. 12. 2024, zároveň tvrdila, že žalovaný na jistinu nehradil ničeho. Z tabulky umoření vyplývá, že do 15.12.2024 uhradil žalovaný celkem částku 82 500 Kč, 11 splátek po 7 500 Kč, tuto částku sice žalobkyně evidentně považuje za splátky úroků (dle tabulky umoření), nikoliv jistiny, s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy však soud tuto částku posuzuje v souvislosti s vypořádáním smluvních stran v režimu bezdůvodného obohacení.8. Soudu proto nezbylo, nežli žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout. Nároku žalobkyně nebylo možno vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení mě