45 C 24/2026-55 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.1.2026 domáhal vydání rozsudku, kterým bude zrušena vyživovací povinnost k jejímu žalovanému synovi, popřípadě snížena na částku 1 000 Kč měsíčně, a to od data podání návrhu, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 5.6.2023, č. j. 40 P 105/2021-92. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je plnoletý, žalobkyně nemá informaci o tom, zda se soustavně připravuje na budoucí povolání, kde studuje ani v jaké formě studia, zda studium není přerušeno či neprobíhá pouze formálně, a zda nevykonává žalovaný při studiu výdělečnou činnost. Uvedla, že její průměrný měsíční příjem činí asi 24 093 Kč měsíčně má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem, celková výše výživného činí 9 000 Kč, a výživné je vymáháno exekučními srážkami, zůstává jí částka, která jí nepostačuje k zajištění základních životních potřeb, zejména při výkonu práce a bydlení v Praze. Výše výživného je v hrubém nepoměru k jejím reálným schopnostem a možnostem. Dále svůj návrh po vyjádření žalovaného doplnila tak, že odpůrce studuje soukromou školu a tato volba je jeho vlastním rozhodnutím, ale nemůže zvyšovat vyživovací povinnost rodiče s omezenými příjmy. Dále uvedla, že zdravotní stav nebyl doložen žádným lékařským posudkem či dokladem o přiznání invalidního důchodu, zpochybňovala, že žalovaný je bez příjmu. Ke změně poměrů na své straně uvedla, že rozsudkem zdejšího soudu č.j. 40 P 105/2021-141 došlo s účinností k 1.8.2025 k výraznému zvýšení vyživovací povinnosti k nezletilému , jméno FO, z částky 500 Kč na částku 2 500 Kč měsíčně, a k nezletilému , jméno FO, z částky 500 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně žije a pracuje v Praze, kde jsou životní náklady výrazně vyšší, a její průměrný měsíční příjem činí částku 24 093 Kč. Žalobkyně požádala o projednání věci bez své osobní účasti s ohledem na to, že by osobní účast u jednání pro představovala nepřiměřenou zátěž, je pracovně vytížena a všechna tvrzení uvedla ve svých písemných podáních.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že je studentem , právnická osoba, v Sokolově, které stojí 18 000 Kč ročně, dále hradí nájemné 6 800 Kč měsíčně, elektrickou energii 1 000 Kč měsíčně, internetové připojení 350 Kč měsíčně, na stravu a ostatní běžné výdaje pak potřebuje částku ve výši 5 000 Kč měsíčně. Dále trpí , Anonymizováno, , a proto musí užívat léky za něž vydá 500 Kč měsíčně. Veškeré své životní potřeby zvládá díky pomoci svého otce, který mu hradí většinu nákladů nad rámec stanoveného výživného. Nemá žádné zaměstnání ani brigádu a je zcela bez vlastního příjmu. Dále má oční vady a každé 2 roky potřebuje nové brýle.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a soud tak věc projednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zák. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“) v její nepřítomnosti.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30.4.2026, u kterého obecný zmocněnec žalovaného uvedl, že žalovaný je v současné době omluven z vyučování z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu. Dále uvedl, že u žalovaného dochází k občasnému zhoršení zdravotního stavu, kdy není schopen docházet do školy. Dále uvedl, že nájemné se od dubna 2026 zvýšilo z částky 6 800 Kč na částku 8100 Kč.5. Z potvrzení o studiu ze dne 4.2.2026 soud zjistil, že žalovaný studuje od 1.9.2023 na , právnická osoba, v denní formě studia.6. Z lékařské zprávy ze dne 2.4.2026 soud zjistil, že žalovaný trpí , Anonymizováno, diagnoza F200), zdravotní stav žalovaného je zhoršený, lékař doporučuje i doprovod k soudu, stav žalovaného charakterizuje jako velmi křehký. Vzhledem k psychickému stavu žalovaného je dále doporučeno v oblasti vzdělávání, aby byl zkoušen individuálně mimo třídní kolektiv.7. Z lékařské zprávy ze dne 8.1.2026 soud zjistil, že žalovaný trpí , Anonymizováno, . Vzhledem k nutnosti trvalé antipsychotické medikace má žalovaný zpomalené psychomotorické tempo a není schopen vyhovět běžným pracovním nárokům. Studia je schopen pouze kvůli tomu, že má nastaven velmi benevolentní plán na soukromé střední školy. Běžným studijním nárokům by jistě nevyhověl.8. Z nájemní smlouvy ze dne 14.8.2024 soud zjistil, že žalovaný platí měsíční nájem ve výši 6800 Kč za pronájem bytu na adrese , adresa, .9. Ze sdělení Územní správy sociálního zabezpečení pro jihočeský, plzeňský a karlovarský kraj ze dne 25.3.2026, a ze sdělení ČSSZ soud zjistil, že žalovaný nepomírá žádný důchod, nemá evidovaného žádného zaměstnavatele a není veden ani jako osoba samostatně výdělečně činná.10. Z dodatku o poskytování služby sociální rehabilitace ze dne 25.3.2026 soud zjistil, že žalovaný absolvoval od 1.9.2025 do 5.9.2025 pobyt na drese , adresa, .11. Z potvrzení o úhradě školného, nájemného a o úhradě el. energie soud zjistil, že školné, nájemné a elektřinu za žalovaného hradil jeho otec , Jméno otce, a to ve výši 18 000 Kč školné, ve výši 6 800 měsíčně nájemné a ve výši 1000 Kč měsíčně za elektrikou energii.12. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5.6.2023 č.j. 40 P 105/2021-92 soud zjistil, že s účinností od 17.4.2023 se žalobkyně zavázala platit výživné pro žalovaného ve výši 3000 Kč měsíčně, a tehdy nezletilý žalovaný byl svěřen do výlučné péče otce.13. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. , spisová značka, z protokolu o jednání ze dne 5.6.2023 soud zjistil, že žalobkyně odjela za prací do , adresa, a nenechala žalovanému , jméno FO, a staršímu bratrovi , jméno FO, doma peníze na jídlo, ani žádné jídlo a starší bratr tak musel jít do potravinové banky, následně to zjistil sociální orgán, a otec s jeho manželkou jim začali pomáhat. Matka předem neřekla dětem, že odchází a na jak dlouho, pouze, že jde za prací. Z výpovědi žalobkyně na č.l. 90 spisu soud zjistil, že žalobkyně ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnána v , adresa, u společnosti Norma jako pokladní, plat bude mít asi přes 20 000 Kč, je ve zkušební době a smlouvu má uzavřenu na dobu neurčitou. Bydlela v , adresa, u svého přítele, kterému měla platit nájem až poté co bude mít první výplatu.14. Ze mzdového výměru žalobkyně, pracovní smlouvy žalobkyně ze dne 3.4.2025, a výplatních pásek žalobkyně za duben až prosinec 2025 soud zjistil, že žalovaná pracuje ve společnosti , právnická osoba, ., jako prodavačka, s místem výkonu práce , adresa, , pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou, a průměrný výdělek žalobkyně je asi 25-26 000 Kč měsíčně.15. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.16. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.17. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.18. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.19. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je stále připravuje studiem na budoucí povolání, studuje na soukromé střední škole zejména proto, že zde má vzhledem ke svému závažnému duševnímu onemocnění benevolentní studijní plán, což by mu na veřejné střední škole nebylo umožněno. Žalovaný prokázal, že má výdaje na školné, nájemné, el. energii, které mu hradí jeho otec. Dále má s ohledem na své onemocnění zvýšené výdaje na léky. Matka na výživu žalovaného přispívá toliko částkou 3000 Kč, což je podle názoru soudu částka naprosto minimální s ohledem na zdravotní stav, věk a výdaje žalovaného. Zrušení výživného v daném případě nepřipadá v úvahu, když provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný se není schopen sám živit ve smyslu ust. § 911 občanského zákoníku.21. Pokud jde o snížení výživného soud má za to, že poměry na straně matky se od posledního rozhodování nijak nezhoršili, když v době posledního rozhodování o výživném žalobkyně pracovala jako prodavačka v supermarketu s výdělkem kolem 20 000 Kč, nyní pracuje v supermarketu s výdělkem kolem 25-26 000 Kč. Pokud jí tak bylo zvýšeno výživné pro nezletilého , jméno FO, a , jméno FO, o celkem 3400 Kč nárůst mzdy tyto zvýšené výdaje žalobkyně zcela pokryje. Skutečnost, že žalobkyně argumentuje, že bydlí a pracuje v Praze, aniž by uvedla, kde bydlí a jaké platí nájemné, a toto prokázala (soud poznamenává, že vzhledem k neúčasti žalobkyně při jednání tato nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně se sama rozhodla pro bydlení a práci v Praze a musela tak zvažovat, zda se jí změna práce a místa bydliště vyplatí. Žalovaný chování žalobkyně nemůže nijak ovlivnit. Podle názoru soudu se tak