8 C 20/2026-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 855 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 6. 2023 do 25. 11. 2025 částkou 705 Kč představující nezaplacené televizní poplatky žalovaného (jakožto poplatníka ) za období 6/2023 – 9/2025 (135 Kč měsíčně, od 5/2025 pak 150 Kč měsíčně) za vlastnictví televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně kontrolou záznamů odběratelů elektrické energie s databází plátců televizních poplatků zjistila, že žalovaný v místě jeho bydliště (, adresa, ) odebírá elektrickou energii a že by mohl vlastnit i televizní přijímač. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k přihlášení do evidence plátců televizního poplatku výzvou ze dne 6.9.2022., nebo nechť uvede skutečnosti, které by vylučovaly vznik zákonné povinnosti hradit televizní poplatky, vše ve lhůtě 30 dnů od ode dne doručení této výzvy, jinak bude zařazen do evidence plátců televizního poplatku. Žalovaný na výzvu nereagoval, žalobkyně proto žalovaného dle zákonné fikce zařadila do evidence plátců televizního poplatku, přičemž za období 6/2023 – 9/2025 mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně, od 5/2025 pak 150 Kč měsíčně, splatnost vždy 15 dne v měsíci za daný měsíc). Žalovaný za uvedené období nezaplatil televizní poplatky a dluží žalobkyni částku celkem 3 855 Kč a úroky z prodlení. Na výzvy žalobkyně žalovaný nereagoval a dluh neuhradil.4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Novela zákona (zákon č. 119/2025 Sb.), která mění zákon č. 348/2005 Sb., zvýšila poplatek ze 135 Kč na 150 Kč s účinností od 1.5.2025). Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.5. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 3 855 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedené období, přičemž výše poplatku vyplývá přímo ze zákona (viz §6 zákona č. 348/2005 Sb.). Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku. Vazba na připojení k distribuční soustavě elektrické energie je zvolena s ohledem na to, že odběr elektřiny vytváří většinou předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů a až na výjimky platí pravidlo, kdo odebírá elektřinu, ten má rozhlas a televizi. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku. Žalovaný na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagoval, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byl žalobkyní od 6/2023 zařazen do evidence poplatníků a od tohoto data ji vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože žalovaná televizní poplatky nehradila, a to ani na základě zaslaných výzev, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost poplatku nastala vždy 15. dne v měsíci za daný měsíc), a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše v kapitalizované podobě za období od 16. 7. 2024 do 27. 6. 2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. V tomto ohledu lze vycházet ze závěrů Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené.7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.