8 C 205/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 852 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení z titulu postoupené pohledávky od původního věřitele ( , právnická osoba, ., se sídlem: , adresa, , IČO: , IČO, – dále jen předchůdkyně žalobkyně ) mající původ v dlužném pojistném z rizikového pojištění (pro případ úrazu) za období od 1.11.2023 do 1.5..2024 vyplývajícího z pojistné smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, , kdy pojistná smlouva zanikla ke dni 1.5.2024 pro neplacení pojistného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z návrhu a z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, pojistnou smlouvu č. , anonymizováno, z pro pojištění rizika (pro případ úrazu) a žalovaný byl povinen uhradit pojistné ve výši 426 Kč měsíčně (splatnost vždy k první dni příslušného pojistného období), které přestal pojistné řádně hradit (poslední úhrada k 31.7.2023), Žalovaný další pojistné již nehradil, nezaplacením pojistného došlo k ukončení pojistné smlouvy ke dni 1.5.2024, za období od 1.11.2023 do 1.5.2024 včetně pak dlužné pojistné činí 852Kč, vše splatné dne 1.5.2024. Na předžalobní výzvu ze dne 5.5.2025 žalovaný nereagoval, dluh nehradil. Dne 31.12.2018 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kdy pohledávky přešly na žalobkyni přičemž předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí z předmětné pojistné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému v rámci předžalobní výzvy, na kterou nebylo reagováno.5. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužného pojistného dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni částku 852 Kč odpovídající neuhrazenému pojistnému za období od 1.11.2023 do 1.5.2024. Žalovaný uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo úrazové pojištění na základě které byl povinen hradit sjednané pojistné ve výši 426 měsíčně. Smlouva zanikla podle § 801 obč. zák. z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyně pak má podle §796 obč. zák. na pojistné za pojistnou dobu, tedy na zaplacení pojistného za dobu od 1.11.2023 do 1.5.2024 ve výši 852Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od dne následujícího po dni zániku pojistné smlouvy do dne podání žaloby. Žalobkyni pak ve věci svědčí aktivní legitimace k uplatnění předmětného nároku, když smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k převodu předmětné pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni ve smyslu ustanovení §1979,1880 o.z., přičemž tato skutečnost byla žalovanému dle ustanovení § 1883 o.z. řádně oznámena. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 793,92 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 852 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 152 Kč ve výši 241,92 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že v průběhu posledních let bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem pro shodného žalobce a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin, přičemž současně jde o postoupené pohledávky. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady v celé výši.7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.