1 C 49/2022-40 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], když pohledávka byla z původního věřitele společnosti [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel dne 21. 12. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 2. 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalobce se domáhá úhrady jistiny ve výši 12 000 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 000 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalobce byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů k posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobce poté vzal žalobu částečně zpět co do úroků z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 000 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení s tím, že žádá, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované a přiznal úrok zákonný úrok z prodlení od 12. 9. 2021 do zaplacení, neboť dne 9. 9. 2021 byla žalované odeslána výzva k plnění s lhůtou 3 dnů. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Souhlasu žalované nebylo dle § 96 odst. 4 o.s.ř třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2020 [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit nejpozději do 21. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 0 Kč. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], jehož jedinou majitelkou byla v době od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 žalovaná, soud zjistil, že na tento účet převedla společnost [právnická osoba] dne 21. 12. 2020 částku 12 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou postoupila společnost [právnická osoba] žalovanou pohledávku na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2021 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem došlo pak k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Právní předchůdce žalobce postoupení pohledávky žalované oznámil dopisem ze dne 9. 9. 2021 odeslaným dle podacího lístku žalované téhož dne. Součástí oznámení o postoupení byla také výzva k úhradě do 3 dnů. 7. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2020 [číslo] uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a je proto neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 8. Provedenými důkazy bylo naproti tomu prokázáno, že žalobcův právní předchůdce zaslal na účet žalované částku 12 000 Kč, a to dne 21. 12. 2020, čímž se žalovaná ve smyslu § 2991 a násl. zákona o.z. obohatila. Podle téhož ustanovení je proto žalovaná povinna vydat, oč se obohatila, spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Aktivní procesní legitimace žalobce je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do částky 12 000 Kč s úroky z prodlení vyhověl. Žalovaná byla dopisem ze dne 9. 9. 2021 vyzvána k plnění, ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka byla doručena třetí pracovní den, tj. 13. 9. 2021. Třídenní lhůta k plnění žalované uplynula 16. 9. 2021 a žalovaná je tak v prodlení počínaje dnem 17. 9. 2021. Soud proto zamítl žalobu co do úroků z prodlení, které žalobce uvedl ve výši 8,5 % od 9. 9. 2021 do 16. 9. 2021 a uložil žalované zaplatit úroky z prodlení z částky 12 000 Kč dle návrhu žalobce ve výši 8,5 % ročně od 17. 9. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce byl ve věci co do jistiny zcela úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč, když soud vycházel podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 12 000 Kč. Dále se jedná o tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. Soud konstatuje, že právní zástupce žalobce učinil následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek, vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Náklady řízení činí částku v celkové výši 7 624,40 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Pro úplnost soud uvádí, že za podání ze dne 4. 3. 2022 soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť náklady za něj vynaložené nelze považovat za účelné, když žalobce podáním reagoval na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení, která měla být součástí žaloby.