1 C 9/2022-107 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 330 231, 91 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2021 je žalobce právním nástupcem [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [osobní údaje žalobce] [částka] smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu [číslo] [PSČ] [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 10,4 % a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správy. Smluvní strany si dohodly, že úroky a ceny za úkony podle smlouvy je právní předchůdce oprávněn připisovat k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 753 Kč vždy k 17. dni v měsíci. První splátka měla být zaplacena 19. 9. 2016. V případě dodržení podmínek splácení měl žalovaný úvěr uhradit celkem v 96 splátkách. Poslední splátka byla dopočtena na částku 7 657 Kč a měla být zaplacena dne 19. 8. 2024. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši 500 000 Kč bezhotovostně - dne [osobní údaje žalobce] [částka] byl vyplacen na číslo účtu 221 [PSČ] [číslo]. Ode dne poskytnutí úvěru do 30. 9. 2020, kdy byl úvěr zesplatněn, žalovaný uhradil částku ve výši 359 715 Kč, z toho částka ve výši 113,81 Kč byla započtena na úrok z prodlení, 10 831 Kč na poplatky účtované v souladu s článkem 4 odst. 4.2. podle smlouvy podle příslušného sazebníku, částka 167 911,60 Kč byla započtena na řádný úrok a částka 180 859,59 Kč byla započtena na nesplacený zůstatek úvěru. Po datu zesplatnění žalovaný již nehradil ničeho. Žalovaný uhradil řádně a včas dvě splátky, v nepravidelných termínech uhradil 42 splátek, dále se dostával do prodlení a od [datum] byl žalovaný v prodlení neustále. V dohodnuté době neuhradil splátky splatné dne 17. 6. 2020, 17. 7. 2020, 17. 8. 2020 a 17. 9. 2020, pro tento případ se účastníci smlouvy dohodli v souladu s článkem 8 odst. 8.1. písm. a) a článkem 8 odst. 8.2. písm. b) smlouvy, že spořitelna je oprávněna požadovat splacení celého zůstatku úvěru. Spořitelna úvěr zesplatnila k 30. 9. 2020. Ke dni zesplatnění činil nesplacený zůstatek úvěru 319 140,41 Kč, nesplacená částka kapitalizovaného řádného úroku ve výši 11 091,50 Kč, celkem 330 231,91 Kč. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného vyhledáváním v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, získáním informací přímo od žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem u společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 29 055 Kč a jako výdaje uvedl 2 000 Kč měsíčně. Dále právní předchůdce žalobce prověřil příjem a výdaje na bankovním účtu žalovaného, když ověřil tvrzené údaje ze strany žalovaného oproti transakcím provedeným na jeho běžném účtu, z něhož vyplynulo, že částka měsíčních příjmů odpovídá průměrnému příjmu uváděnému v žádosti o úvěr. Pokud jde o výdaje, právní předchůdce žalobce nevycházel z částky 2 000 Kč, nýbrž vycházel z částky 11 298 Kč podle svého interního ekonomického modelu. Právní předchůdce dále ověřil z interního systému a pomocí dotazů do CCB (Bankovních a nebankovních registrů klientských informací v České spořitelně), že žalovaný neměl žádné poskytnuté úvěry. 2. Pobyt žalovaného se nepodařilo soudu zjistit ani ve spolupráci s cizineckou policií České republiky a s dalšími úřady příslušnými. Soud proto usnesením ze dne 17. 3. 2022 č.j. 1 C 9/2022-56 ustanovil žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka. 3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout. Smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se dne 12. 10. 1982 č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout předmětnou věc neupravuje a není ani jiná mezinárodní smlouva, která by upravovala pravidla pro určení pravomoci soudu obou států k projednání tohoto řízení. Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se ustanovení tohoto zákona použije jen, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že taková smlouva není. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém, mají přednost normy práva Evropské unie. Ve věci se jedná o žalobu, kterou podal smluvní partner proti spotřebiteli, proto je namístě posoudit mezinárodní příslušnost soudů podle článků 16 odst. 2 nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2020 č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I). Podle tohoto ustanovení může být žaloba podána pouze u soudu členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Soudu se nepodařilo zjistit, že by měl žalovaný ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že cílem nařízení Brusel I je zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. Z uvedených důvodů se ustanovení nařízení Brusel I použije i na takové případy jako je v této věci, tedy, že nelze určit aktuální bydliště žalovaného a soud nemá průkazné důkazy umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Podle judikatury soudního dvora Evropské unie v případě, že žalovaný spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dřív, než na něj byla podána žaloba, aniž by o tom informoval svého smluvního partnera, mají pravomoc rozhodnout o žalobě soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště takového spotřebitele. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že je dána pravomoc soudu České republiky rozhodovat ve věci. 4. Rozhodné právo bylo určeno volbou účastníků smlouvy ve smyslu článku 31. 1. všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V tomto ustanovení bylo výslovně účastníky ujednáno, že smlouva se řídí právem České republiky. 5. Opatrovník žalovaného uvedl, že s ohledem na nemožnost kontaktovat žalovaného nemůže předložit žádné důkazy. Vyjádřil pochyby o správnosti započtení úroků a úroku z prodlení do jistiny a jejich následného úročení. 6. Ze smlouvy o úvěru uzavřeném mezi [právnická osoba], jako úvěrující bankou a žalovaným jako klientem ze dne [osobní údaje žalobce] [částka] soud zjistil, že se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úroky ve výši 10,4 % ročně a spolu s poplatky dle ceníku úvěrující banky v pravidelných 96. měsíčních splátkách po 7 753 Kč. Účastníci v článku 3 odst. 3.1. smlouvy si dohodli, že veškeré úroky je úvěrující banka oprávněna připisovat k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a v den, kdy uplatní banka právo na okamžité splacení úvěru podle článku 8.2. Součástí jistiny úvěru se v den jejich splatnosti stanou také veškeré ceny vyúčtované v souvislosti s úvěrem. Součástí jistiny úvěru se však nestávají úroky z prodlení, cena za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr a cena za správu úvěru, úhrada za udržování pojištění ani v případná náhrada za předčasné splácení úvěru. V článku 8 odst. 8.1. písm. a) a 8.2. písm. b) předmětné úvěrové smlouvy účastníci sjednali, že banka je oprávněna požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší než tři měsíce, nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti žalovaného z [osobní údaje žalobce] [částka], v níž žalovaný uvedl jako příjem ze zaměstnání částku 29 055 Kč a ostatní náklady ve výši 2 000 Kč. 7. Z Rámcové pojistné smlouvy ze dne 15. 12. 2009 č. [anonymizováno] [číslo], uzavřené mezi [právnická osoba] jako pojistníkem a [pojišťovna], jako pojistitelem, vyplynulo, že touto smlouvou bylo sjednáno pojištění schopnosti klientů pojistníka splácet splátky úvěru pro případ smrti, invalidity a pro případ pracovní neschopnosti, v rozšířeném rozsahu pak pro případ ztráty zaměstnání. V Čl. 7 úvěrové smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru spočívající v pojištění žalovaného jako pojištěného proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti a přistoupení žalovaného k Rámcové pojistné smlouvě ze dne 15. 12. 2009. Dne 15. 8. 2017 uzavřeli právní předchůdce žalobce a žalovaný dodatek ke smlouvě, v níž si dohodli zrušení pojištění schopnosti splácet úvěr. 8. Žalobce prokázal své tvrzení, že jeho právní předchůdce ověřoval výši příjmů a výdajů oproti běžnému účtu žalovaného, který byl veden žalobcovým právním předchůdcem, výpisy z účtu žalovaného za období předcházející sje