7 C 222/2022-38 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalobce sdělil, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Tuto skutečnost žalobce oznámil žalovanému dne [datum]. Žalobce doplnil, že pro případ prodlení v čl. 6 Smlouvy účastníci sjednali pro případ prodlení s nezaplacením jistiny povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, nejvýše však do částky 200 000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že smluvní pokutu dle čl. 6 Smlouvy ve výši 998 Kč a dle čl. 6 Smlouvy ve výši 20 581,83 Kč (za období od prodlení žalovaného s úhradou jistiny ve výši 73 771,85 Kč do [datum] ve výši 0,1 % denně) uplatnil již v řízení u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], která mu byla platebním rozkazem ze dne [datum] přiznána. V daném řízení se pak žalobce domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty v období následujícím, neboť prodlení žalovaného trvalo i po [datum]. Jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 73 771,85 Kč od [datum] do [datum], tedy o částku ve výši 8 420,17 Kč. K úhradě dané částky žalobce žalovaného vyzval dne [datum], avšak neúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 122 odst. 1 písm. c) z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle odst. 3 souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 10. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne [datum] ve věci C [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 11. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor [jméno] [příjmení], Wolters Kluwer: [obec a číslo], komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 13. V dané věci žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací dostupných v databázi [příjmení] a Nebankovního registru klientských informací a dále z informací sdělených samotným žalovaným. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že sice zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného, avšak výdaje blíže neověřoval. Z formuláře Hodnocení klienta má soud za prokázané, že žalovaný žalobci sdělil a řádně doložil jeho příjmy (předložil výplatní pásku a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), avšak ve vztahu k výdajům pouze uvedl, že měsíční náklady na bydlení (nájem a inkaso) činí částku ve výši 1 200 Kč a ostatní výdaje ve výši 500 Kč Tyto skutečnosti však žalobci nijak nedoložil, když mu nepředložil ani výpisy z účtu, nájemní smluvu či jiné doklady, které by prokazovaly jeho výdaje. Na daném formuláři je výslovně uvedeno, že inkaso doloženo nebylo. Za této situace, kdy žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná. 14. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Předmětem řízení v dané věci však je pouze smluvní pokuta s příslušenstvím. Za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) nelze úspěšně uplatnit, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovanému v daném řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.