7 C 236/2022-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova] . Žalobce tvrdí, že žalovaný dne [datum] cestoval hromadnou dopravou v [obec] – autobusem linkou [anonymizováno], když cestoval bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl ve 20:20 hod. kontrolován revizorem s tím, že o provedené přepravní kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Za této situace žalobce požaduje po žalovaném uhradit jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou žalovaný ani přes výzvu k úhradě nezaplatil. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný v předmětný den skutečně cestoval dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobce bez jízdního dokladu. Negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 3. V právní rovině soud konstatuje, že [právnická osoba] podnik [územní celek], [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli řádnou smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. z.č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o silniční přepravě (dále jen“ zákon o silniční přepravě”). Tuto pohledávku pak [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno] postoupila v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). Nárok žalobce se opírá o ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční přepravě. Dle § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., v účinném znění, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 4. S ohledem na shora uvedené soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 16 Kč (jízdné) a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému), nýbrž i ohledně úroků z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 5. Soud konstatuje, že žalobce byl ve věci plně úspěšný (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu; dále jen „o.s.ř.“). O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o.s.ř., dle něhož žalobce, který měl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění. 6. Soud dále konstatuje, že žalobce vyhotovil předžalobcní upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobce však neoznačil, resp. nepředložil, důkaz prokazující, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána (podací arch, doručenka). Za situace, kdy žalobce neprokázal, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána, je zřejmé, že žalobce nesplnil nutnou podmínku pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142a o.s.ř., a proto soud žalobci toto právo nepřiznal. 7. Na závěr pak soud pro úplnost dodává, že o neunesení důkazního břemene (§ 101 odst. 1 písm.b) o.s.ř. ve spojení s § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) ohledně odeslání výše uvedené předžalobní výzvy, neměl povinnost žalobce poučovat (§ 118a odst. 3 o.s.ř.), a to s ohledem na nepřítomnost žalobce a jeho zástupce při jednání soudu (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).