32 C 28/2023-45 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] (dále„ banka“) domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že banka se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 2 657,52 Kč a měsíčním pojištěním splácení úvěru 237 Kč a to počínaje dnem [datum]. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 19,90 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky. Úvěr žalovanému banka poskytla dne [datum], avšak žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když na danou pohledávku uhradil pouze částku v celkové výši 140 690,32 Kč. Proto banka dne [datum] prohlásila úvěr za splatný a žalovaného vyzvala k úhradě jistiny ve výši 72 605,54 Kč (poskytnutý úvěr ponížený o splátky úvěru), poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 6 113,79 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 682,25 Kč, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 72 605,54 od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 74 705,54 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů žalovaným poskytnutých v žádosti o úvěr. [jméno] banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalovaného banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou s měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce 15 795 Kč čistého, čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, a žalovaný nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 437 Kč. Příjem žalovaného banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze žádosti o úvěr je zjištěno, že žalovaný požádal banku o poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč splatný v 96 měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci a ke svým poměrům bance sdělil, že je svobodný, žije v pronájmu, má učňovské vzdělání, je od [datum] zaměstnán na dobu určitou do [datum] u společnosti [právnická osoba], jako dělník s měsíčním příjmem ve výši 15 795 Kč čistého, což je doloženo potvrzením zaměstnavatele. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Uvedl, že nemá žádné ostatní náklady. 5. Z interního vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vysvětlila, že vycházela z údajů žalovaným poskytnutých v žádosti o úvěr. [jméno] banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalovaného banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je na dobu určitou zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 15 795 Kč čistého, žije v pronájmu, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalovaného banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, na jejichž úhradě se žalovaný podílí 45,13 %, a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Interní splátky činily 250 Kč a externí 3437 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet půjčku bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi bankou a žalovaným. V čl. II. si strany sjednaly, že banka žalovanému poskytne úvěr ve výši 120 000 Kč, který může být čerpán nejdříve dne [datum] a nejpozději první pracovní den následující po tomto dni, a žalovaný se zavázala úvěr bance vrátit s úrokem ve výši 19,90 % ročně při RPSN 22,30 % v 84 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2894,52 Kč splatnými vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 7. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] se podává, že žalovanému byl dle Smlouvy poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který byl připsán na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný za období od [datum] do [datum] uhradil bance celkem částku ve výši 140 690,32 Kč. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] je zjištěno, že banka prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalovaný byl poučen, že k témuž dni zaniká pojištění úvěru. Žalovaný byl vyzván, že má dluh v celkové výši 82 164,16 Kč uhradit do [datum] a současně byl informován o jeho skladbě. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že banka jako postupitel postoupila soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi. Z písemného potvrzení banky ze dne [datum] vyplývá, že bance byla úplata dle smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] připsána na účet a tím došlo k postoupení pohledávek. 10. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum], k přepravě byla zásilka dána [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 11. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § [číslo] odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. hodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kterým odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 19. Soud z dostupných důkazů, které žalobkyně i po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila, došel přesvědčení, že banka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nešetřila ani jeho pravidelné výdaje na bydlení a domácnost, kdy žalovaný žádné výdaje v žádosti neuvedl, a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným, které však byly nevěrohodné. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, avšak výši nájemného neuvedl a banka toto nijak nezkoumala. Rovněž nijak nezkoumala, z čeho konkrétně jsou složeny příjmy celé domácnosti, které žalovaný v žádosti uvedl. Prohlášení žalovaného o tom, že jsou poskytnuté informace úplné a pravdivé, nedostatečná zjištění nijak nevaliduje, neboť není povinností spotřebitele vědět, které informace jsou k řádnému zkoumání jeho úvěruschopnosti nezbytné, je naopak povinností banky zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. 20. Vzhledem k porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalované soudu nezbylo než kvalifikovat Smlouvu jako absolutně neplatnou. 21. Protože banka žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, vznikl mezi bankou a žalovaným závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdův