6 C 156/2023-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 83 891,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), a žalovaným byla dne 27. 1. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 83 891,85 Kč se splatností nejpozději ke dni 8. 11. 2022, avšak žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] a žalovaný byl identifikován uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost byla ověřována předchůdkyní žalobkyně, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechávána 10 % rezerva rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu a dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Nároky z této smlouvy pak byly následně smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, ale ani přes výzvu jí dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 10. 2021 včetně smluvních podmínek kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 50 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 146,949 p. a. s denní výší úroku 250 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby (tj. 13 % celkové splatné částky do termínu splatnosti, který nebyl pevně určen, pouze odkazem na výpis – dokument, který se vydává každých 30 dnů). Z předžalobní upomínky ze dne 22. 12. 2022, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 83 891,85 Kč, když tato částka je tvořena zapůjčenou částkou ve výši 50 000 Kč k níž se váže poplatek za poskytnutí tohoto úvěru. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 11. 10. 2021 nazvané jako smlouva úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § [číslo] odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. hodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kterým odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 12. Při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť sice zjišťovala, zda žalovaný není ve veřejně dostupných databázích dlužníků, nicméně jde-li o výdaje žalovaného, tyto žádným způsobem nezkoumala a rezignovala na zjišťování celkových poměrů žalovaného, jak vyplývá i ze žaloby, kde žalobkyně uvádí„ deklarované výdaje“, které nebyly ničím podloženu. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena pouze minimálně, nikoli však řádně a s odbornou péčí a žalobkyně tedy nesplnila povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospívá k závěru, že žalobkyně poskytla tento úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 tohoto zákona a ve smyslu § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s ustanovením § 588 o. z. soud považuje tuto smlouvu za absolutně neplatnou. Částka 50 000 Kč, kterou žalobkyně poskytla žalovanému se tedy stala jejím bezdůvodným obohacením ve smyslu citovaného ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Žaloba je tedy co do této částky důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně ní, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 13. Ve zbývající části s ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve věci byla procesně úspěšnější žalobkyně. Její náklady jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva a půl úkonu právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a polovina úkonu za předžalobní upomínku). Konkrétně se jedná o 2,5 x 4 460 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy o 2 531 Kč, což s připočtením soudního poplatku 3 356 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 17 937 Kč. Žalobkyně byla ve věci z 59,6 % úspěšná, z 40,4 % neúspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu (59,6 – 40,4) činí 19,2 %, a proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19,2 % jejích nákladů. Částku ve výši 3 444 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. soud závěrem konstatuje, že v případě náhrady nákladů řízení neměl důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění.