6 C 165/2023-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 26 500 Kč s příslušenstvím a dalších 10 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 18. 8. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce částky 20 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet dne 18. 8. 2021 a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 500 Kč, tedy celkových 26 500 Kč do 17. 9. 2021, což neučinil ani částečně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně, na níž žalovaný využil nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si její dostupné parametry, splatnost a výši částky, vyplnil formulář včetně svého telefonního čísla, emailové adresy a učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, žalobkyně ověřila totožnost klienta skenem dokladu totožnosti s jeho fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí byla informace o jméně, příjmení majitele účtu, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce byla tedy podepsána elektronicky a za žalovaného PIN kódem, který byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, respektive případně nahlédnutím do relevantních databází, kteréžto informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, čímž žalobkyně splnila svoji povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla půjčka uzavřena. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné výši a dále na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové výši 2 500 Kč odpovídajícím poplatkům dle článku 2.3 předmětné smlouvy za pět písemných výzev po 500 Kč. Dle článku 2.3 smlouvy pak žalobkyni rovněž vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč od 18. 9. 2021 do 12. 4. 2023, kdy byl vyhotovován tento žalobní návrh, což představuje částku 11 420 Kč, z níž však žalobkyně požaduje pouze 10 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 8. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný po vyplnění formuláře žádost o poskytnutí zápůjčky se zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy prostřednictvím žalobkyní doručeného PIN kódu uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce částky 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč do 17. 9. 2021. Strany si rovněž dohodly pro případ prodlení žalovaného poplatek ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu a pro případ prodlení žalovaného se rovněž dohodly na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po splatnosti. Z upomínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaného celkem 5x upomínala k úhradě dlužné částky. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovanému byla žalobkyní uhrazena 18. 8. 2021 částka 20 000 Kč za poskytnutí zápůjčky. Z předžalobní výzvy z 13. 3. 2023 včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z dlužné částky žalobkyni uhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč formou smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z. uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků v souladu s ustanovením § 1824, na základě níž žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč, z nichž ničeho neuhradil. Žalovaný přes své tvrzení, že si vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřil na základě jím předložených dokladů a nahlédnutím do relevantních databází, k této skutečnosti nenavrhl žádné důkazy a svojí neúčastí při ústním jednání dne 15. 8. 2023 se zprostil možnosti být soudem poučen v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 o. s. ř., když při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen pro to, aby mohlo být takovéto poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 4314/2008). Žalobkyně tedy nedoložila, že by vůbec jakýmkoli způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů je proto předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., neboť se jedná o právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, jako to bylo v tomto případě. Žalobkyně má tedy nárok pouze na bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Pokud tedy žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, z níž žalovaný nic neuhradil, má žalobkyně nárok na úhradu pouze této částky a v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jelikož se jedná o peněžité plnění, ohledně nějž byl žalovaný v prodlení, jí vznikl i nárok na úhradu úroků z prodlení od podání žaloby, tedy od 19. 4. 2023 s tím, že výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Ve zbývající části řízení, tedy ohledně částky 6 500 Kč, zbývajících zákonných úroků z prodlení, účelně vynaložených nákladů ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, soud proto žalobu zamítl. 6. Účastníci měli ve věci částečný úspěch, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze, co do částky 20 000 Kč, co do zbývajících 6 500 Kč a převážné části zákonných úroků z prodlení požadovaných vynaložených nákladů 2 500 Kč a dalších 10 000 Kč byla neúspěšná, a lze tedy uzavřít, že každý z nich měl úspěch přibližně co do jedné poloviny. Soud proto vyslovil v souladu s ustanovením § 142 odst. 2, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.