6 C 91/2023-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 35 276,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 23. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná před uzavřením této smlouvy současně prohlásila, že vůči ní nebylo zahájeno insolvenční řízení, nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního zákona, není proti ní vedeno exekuční řízení, či výkon rozhodnutí, když žalobkyně si prověřovala tyto údaje uvedené žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr s údaji v doložených dokladech prokazující schopnost splácet úvěr. Zejména se jednalo o výplatní pásku prokazující výši pravidelného měsíčního příjmu a prověření v dostupných registrech, na základě kterýžto údajů bylo posouzeno, že žalované lze úvěr poskytnout, neboť výsledkem prověřování bylo zjištění, že hradí pravidelně své splátky bez větších problémů a doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání v poskytnutí úvěru v předmětné výši. V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala hradit spotřebitelský úvěr v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 7. 2021. Žalovaná však uhradila pouze 6 x 3 000 Kč o 16. 7. do 16. 11. 2021 s tím, že dnem 19. 12. 2021 se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek s tím, že v předchozích platbách bylo dle dohody účastníků započteno na úhradu přirostlého úroku dle zápůjční úrokové sazby v prvé platbě 2 790,94 Kč, v další 2 771,55 Kč, v další 2 727,21 Kč a v dalších 2 701,90 Kč, když žalobkyně následně ještě plnila 26. 1. 2022 v době, kdy již byla v prodlení s úhradou sjednaných splátek a proto z částky 3 000 Kč bylo započteno na úhradu smluvní pokuty 499 Kč a zbývajících 2 051 Kč na úrok. Upomínkou z 23. 12. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v dodatečně poskytnuté lhůtě s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn. Žalovaná ničeho neuhradila, a proto ke dni 26. 4. 2022 došlo k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 28 741,96 Kč, dále smluvní úrok ve výši 111,33 %, který dle zesplatnění představuje 11 571,33 Kč, dále pak vynaložené náklady spojené v souvislosti s prodlením s úhradou splatných splátek jako poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a kromě toho ještě smluvní pokutu, která byla dohodnuta ve výši 0,1 % denně, tudíž za období od 27. 4. 2022, tedy prvého dne po zesplatnění, do sepisu žaloby 22. 11. 2022 představuje částku 6 035,81 Kč včetně jednorázové smluvní pokuty 499 Kč v případě prvého prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky, tedy smluvní pokuta představuje celkových 6 534,81 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 23. 6. 2021 včetně smluvních podmínek a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 p. a. s denní výší úroku 91,50 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč splatných ke každému 18. dni kalendářního měsíce od 18. 7. 2021 s tím, že každá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru a úhradu přirostlého úroku a teprve následně na úhradu jistiny. Z lustrace v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně prováděla 18. 6. 2021 lustraci ohledně osoby žalované s negativním výsledkem, když z úvěrové zprávy NRKI a BRKI ze dne 18. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela celkem 4 kontrakty, z nichž dva byly odmítnuty, jeden ukončen a jeden stále existuje, avšak nejsou z něj žádné nesplněné částky. Z výplatního lístku za měsíc duben 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala příjmové poměry žalované za jeden měsíc se zjištěním, že její čistá mzda představuje částku 13 752 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované na její účet 24. 6. 2021 částku 30 000 Kč. Z upomínek žalobkyně z období od 23. 12. 2021 do 10. 5. 2022 včetně předžalobní upomínky ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná v období od 16. 7. 2021 do 26. 1. 2022 uhradila žalobkyni celkem 6 x 3 000 Kč, tedy celkových 18 000 Kč. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy [číslo] nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalovaná uhradila žalobkyni 18 000 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. hodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, kterým odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 12. Při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, neboť sice zjišťovala, zda žalovaná není v databázi dlužníků, ale měla k dispozici pouze výdělek za jediný měsíc před uzavřením úvěru. Pokud jde o výdaje žalované, tyto žádným způsobem nezkoumala a rezignovala na zjišťování celkových poměrů žalované. Úvěruschopnost žalované byla posouzena pouze minimálně, nikoli však řádně a s odbornou péčí a žalobkyně tedy nesplnila povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto dospívá k závěru, že žalobkyně poskytla tento úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 tohoto zákona a ve smyslu § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s ustanovením § 588 o. z. soud považuje tuto smlouvu za absolutně neplatnou. Částka 30 000 Kč, kterou žalobkyni poskytla žalované se tedy stala jejím bezdůvodným obohacením ve smyslu citovaného ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., přičemž žalovaná z něj uhradila 18 000 Kč, tedy dluží zbývajících 12 000 Kč. Žaloba je tedy co do této částky důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně ní, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 13. Ve zbývající části s ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci většinový úspěch a měla by mít právo na částečnou náhradu nákladů tohoto řízení, žalovaná však byla v řízení neaktivní, náklady spojené s ním jí nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.