1 C 73/2024-33 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 32 958,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 8. 4. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok v pevné výši 761 Kč, paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, dále úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 27 888 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 9. 4. 2022, celkem žalovaná uhradila částku 2 000 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 13 974,23 Kč, úroku ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 070,44 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení.2. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny dodatkem pracovní smlouvy a výplatními páskami. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána u společnosti , jméno FO, - , Anonymizováno, , výše jejích měsíčních příjmů činí 15 703 Kč, výdaje dosahují částky 4 960 Kč, uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce dle dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek, výdaje ze smlouvy o nájmu, poštovních poukázek a výpisu z bankovního účtu. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v žádostech o úvěru.4. Žalobkyně vzala podáním ze dne 11. 4. 2024 žalobu částečně zpět co do částky 1 422,64 Kč představující smluvní pokutu, neboť ta ke dni 11. 7. 2023 činila 5 647,80 Kč namísto žalované částky 7 070,44 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení ohledně částky 1 422,64 Kč zastavil. Souhlasu žalované nebylo dle § 96 odst. 4 třeba, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy soud zjistil, že se jí společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 761 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 888 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Částka 15 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z historie splácení vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem , právnická osoba, Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2022 vztahující se ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím zaměstnavatelem je , jméno FO, , její čistý měsíční příjem činí výši 15 703 Kč, měsíční výdaje uvedla ve výši 4 960 Kč, jednalo se o částku 1 000 Kč na bydlení a energie, o částku 3 860 Kč na dopravu a osobní náklady a o částku 100 Kč představující srážky ze mzdy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované předložila dodatek k pracovní smlouvě žalované, z něhož je zřejmé, že tímto dodatkem byla prodloužena pracovní smlouva do 31. 12. 2022 a výše mzdy dosahovala 3,713 EUR za hodinu. Dále žalobkyně předložila výplatní pásky žalované za měsíce prosinec 2021, leden až únor 2022, z nichž je zřejmé, že čistý příjem žalované za uvedené měsíce dosahoval 629,88 EUR, 688 EUR a 608 EUR. Z poštovní poukázky typu A vyplývá, že žalovaná 6. 4. 2022 uhradila soudnímu exekutorovi , jméno FO, částku 100 Kč. Žalobkyně dále předložila první stranu smlouvy o nájmu bytu, z níž je zřejmé, že žalovaná vystupuje jako společný nájemník s další osobou, výše nájemného, plateb za služby spojené s užíváním bytu ani datum uzavření smlouvy či doba nájmu nelze z předložené listiny dovodit. Tvrzené předložení výpisu z účtu nebylo prokázáno žádnými listinami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 2. 8. 2023, s účinností k 7. 8. 2023, včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávka z předmětné Smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze Smlouvy úvěru bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částky žalobkyni.7. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dn