4 C 265/2024-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 35 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 4. 2023 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem, jakožto postupníkem. Žalobce uvedl, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 35 250 Kč, a to v platbách 10 250 Kč dne 19. 1. 202, 5 000 Kč dne 21. 1. 2021, 5 000 Kč dne 22. 2. 2021, 5 000 Kč dne 22. 2. 2021, 5 000 Kč dne 24. 2. 2021 a 5 000 Kč dne 24. 2. 2021, a to bankovním převodem na účet žalovaného číslo , č. účtu, . V poznámkách k platbám byl uveden variabilní symbol , var. symbol, . Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tak žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce dále požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 4. 6. 2023, přičemž datum byl určen tak, že k datu odeslání předžalobní výzvy žalobce přičetl 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 24. 5. 2023. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze zprávy , právnická osoba, zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, byl od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 žalovaný. Z výpisu z účtu žalovaného číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období od 1. 2. 2021 do 28. 2. 2021 bylo zjištěno, že na tento účet dne 22. 2. 2021 byla připsána částka 5 000 Kč, dne 22. 2. 2021 byla připsána opět částka 5 000 Kč, dne 24. 2. 2021 částka 5 000 Kč a dne 24. 2. 2021 opět částka 5 000 Kč, přičemž v popisu u těchto částek je vždy uvedeno půjčka , Anonymizováno, a název protiúčtu , právnická osoba, Z výpisu účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 bylo zjištěno, že dne 19. 1. 2021 byla na účet připsána částka 10 250 Kč a dne 21. 1. 2021 částka 5 000 Kč, přičemž v popisu u těchto částek je vždy uvedeno půjčka , Anonymizováno, a název protiúčtu , právnická osoba, Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupníkem a společností , právnická osoba, jako postupitelem dne 14. 4. 2023. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 17. 4. 2023. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávka , právnická osoba, v celkové výši 51 832 Kč byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , Anonymizováno, . Pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Doručení Oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno podacím lístkem. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobce se obrací na žalovaného ve věci dluhu ze smlouvy o úvěru, (o spotřebitelském úvěru). Žalobce uvedl, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřené dne 19. 11. 2020 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem mu byla zapůjčena částka ve výši 34 792 Kč, přičemž dluh nebyl do dnešního dne uhrazen. K úhradě zbývá částka 51 832 Kč.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku v celkové výši 32 250 Kč. Tyto skutečnosti zcela jednoznačně vyplynuly z Oznámení o postoupení pohledávky i z předžalobní výzvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky, tedy právním předchůdcem žalobce a žalovaným, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce, respektive právní předchůdce, nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 250 Kč, za absolutně neplatnou.5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v době nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce jako právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 32 250 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil, je povinen vrátit částku 32 250 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanskéh