4 C 256/2025-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 18 737 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem a postupitel a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a novým věřitelem. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 22. 1. 2024 Smlouvu o úvěru, a to elektronicky, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 2. 2024. Peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 22. 1. 2024. Žalovaná tak úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobce uvedl, že předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 737 Kč, který byl splatný dne 15. 2. 2024. Dále žalobce sdělil, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě toho nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaná na svou pohledávku neuhradila ničeho a celkový nárok žalobce tak činí částku 18 737 Kč, nejpozději splatnou dne 15. 2. 2024. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, zjištěno, že byla uzavřena elektronicky mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 22. 1. 2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 8 737 Kč (před slevou). Žalovaná se zavázala celkem zaplatit částku 19 001 Kč do 15. 2. 2024. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Uvedené parametry úvěru byly dále zjištěny z listiny – Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy bylo zjištěno, že při půjčce 10 000 Kč činí poplatky před slevou 8 737 Kč, úroky 263,01 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě číslo , č. účtu, byla dne 22. 1. 2024 odeslána částka 10 000 Kč. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, je účtem žalované, který byl otevřen dne 2. 1. 2024, uzavřen dne 29. 6. 2024, přičemž na tento účet byla dne 22. 1. 2024 připsána částka 10 000 Kč, a to z účtu společnosti , právnická osoba, . Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 5. 3. 2025. Z dopisu ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, . postoupena společnosti , právnická osoba, . Doručení dopisu pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované však nenavrhl a nepředložil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce z jednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce, jako právní nástupce poskytovatele úvěru, má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoli uhradila, je povinna vrátit částku 10 000 Kč. Ohledně této částky soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Míra rozdílu úspěchu a neúspěchu účastníků, vezme-li soud v úvahu i příslušenství pohledávky, je velmi malá, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.