Okresní soud ve Strakonicích 32 C 42/2026-15 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že jakožto poskytovatel úvěru provozuje internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde si žalovaný zvolil parametry úvěru, který mu byl žalobkyní 18. 7. 2024 a 23. 7. 2024 poskytnut převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně totožnost žalovaného na základě doložené kopie dokladu totožnosti, vlastnictví bankovního účtu, na který měl být úvěr poukázán, pak na základě verifikační platby ve výši 1 Kč provedené žalovaným z předmětného bankovního účtu na účet žalobkyně. Dále před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného dle výpisů z účtu doložených žalovaným či z výplatních pásek žalovaného a také lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Smlouva o spotřebitelském úvěru pak byla podepsána žalovaným dálkově prostřednictvím SMS kódu. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal hradit na předmětný úvěr sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny v pravidelných splátkách vždy do 17. dne v měsíci a dále se zavázal uhradit jistinu úvěru zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Jelikož se pak žalovaný dostal do prodlení s úhradou, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 21. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Předmětem řízení je pohledávka v celkové výši 42 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč a dále žalobkyně požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu v celkové výši 9 030 Kč odpovídající výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, za období od 22. 12. 2024 do 19. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal nečinný.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Dne 27. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně jako úvěrující zavázala žalovanému jakožto straně úvěrované poskytnout peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni zpět poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednaným úrokem. Jednalo se o úvěr nezajištěný, bezhotovostní s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru vždy do maximální výše limitu úvěru, tedy do výše 10 000 Kč. Úvěr do výše limitu měl být žalovanému poskytnut 18. 7. 2024. Strany si ujednaly úročení úvěru ve výši 40 % měsíčně, kdy žalovaný měl splácet pravidelně do 17. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Jistina úvěru pak mohla být splacena zcela nebo zčásti kdykoli během trvání této smlouvy. RPSN byla stanovena ve výši 5524,44 %. V případě, kdy úvěrovaný se dostane do prodlení s plněním povinností vůči úvěrujícímu či v případě, kdy úvěrovaný jinak podstatně poruší podmínky uzavřené smlouvy, byla mezi stranami ujednána možnost ze strany poskytovatele úvěru ukončit oprávnění čerpat úvěr. Dostane-li se úvěrovaný do prodlení, byla mezi stranami ujednána povinnost hradit také účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Smlouva byla uzavřena do doby úplného splacení úvěru, v případě prodlení úvěrovaného po dobu min. 2 měsíců bylo mezi stranami dohodnuto, že dojde ke zesplatnění celého dluhu, k okamžitému zesplatnění celého úvěru mohlo dle smlouvy dojít také v případech, kdy úvěrovaný poruší ujednané povinnosti, používá úvěr k jinému než sjednanému účelu či vyjde-li najevo, že úvěrovaný uvedl při uzavírání smlouvy či jejím průběhu trvání nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ). Dne 18. 7. 2024 byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 23. 7. 2024 byla pod stejnými údaji převedena částka 20 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě the pay).5. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, případně tato zjištění vyplývají z jiných důkazů.6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, resp. ani dostatečně netvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdí, že ohledně platební schopnosti žalovaného provedla šetření v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a v registrech CRKI a BRKI. Aktuální výši příjmů žalovaného ověřovala pomocí výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že by jakýmkoli způsobem blíže zkoumala majetkové poměry žalovaného a zjišťovala či ověřovala konkrétní výši jeho příjmů a výdajů, nadto soud uvádí, že i z doloženého výpisu z účtu vedeného na žalovaného je zřejmé, že naprostou většinu jeho výdajů tvoří gambling. Žalobkyně ničeho nezkoumala ani k příjmu žalovaného ze zaměstnání, k jeho celkovým majetkovým poměrům, např. k bytové situaci, žalobkyně musí tvrdit konkrétní údaje (částky), z kterých vychází a jak tyto ověřovala, a toto následně prokázat. Jelikož žalobkyně konkrétní údaje ani netvrdila, nemohlo k tomuto proběhnout dokazování, jelikož nejsou skutková tvrzení, která měla být prokázána. Žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Tato je zcela zřejmě absolutně neplatná i s ohledem na výši RPSN. S ohledem na neplatnost pak není třeba se zabývat nesouladem výše poskytnuté jistiny a limitu úvěru.11. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 30 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, je tak povinen žalobkyni vrátit dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do této částky. Ohledně zbylých nároků, tedy smluvní pokuty a úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.12. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník, resp. nelze požadovat po žalobkyni, aby ona tvrdila a prokazovala skutečnosti, o nichž může vědět pouze dlužník. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že bezdůvodné obohacení je splatné ihned po právní moci, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud s přihlédnutím k příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, I. ÚS 2717/08) dospěl k závěru, že míra úspěchu účastníků je obdobná, tudíž nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž je třeba vzít v potaz příslušenství a rovněž také je nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci stran určení splatnosti bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný prozatím stále není v prodlení (viz též usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141).