4 C 68/2026-15 – Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 12 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 9. 2. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měla splácet týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaná zaplatila částku 6 100 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou. Dále žalobce uvedl, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Dle platební historie je zřejmé, že žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovanou ve výši 6 100 Kč vydělí předepsanou týdenní splátkou 303 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala mnohem dříve. Žalobce uvedl, že nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určil na 5. 4. 2023. Od 6. 4. 2023 je tak žalovaná v prodlení. Dále žalobce uvedl, že posuzoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy měl informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům a dále byly využity databáze k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit. Konkrétně byla provedena kontrola v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra, byla provedena kontrola náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, byla provedena kontrola zaměstnání, a to telefonicky, byla provedena kontrola platební historie žalované u společnosti a vyhodnocena aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalované a dále byla provedena kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 9. 2. 2022. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit částku 18 180 Kč, kdy byl sjednán úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a zápůjční úroková sazba 70,89 % ročně. Celkovou částku ve výši 18 180 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 60týdenních splátkách po 303 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností. Úhrada první splátky měla proběhnout dne 16. 2. 2022 a každé další splátky 7 dní po datu zesplatnění předchozí splátky. Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta. Uvedené parametry úvěru byly zjištěny i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který byl rovněž podepsán žalovanou. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že je vyplněna žalovanou dne 8. 2. 2022. Žalovaná žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že bude uhrazen v 60týdenních splátkách. Žalovaná zde uvedla své osobní údaje včetně čísla občanského o průkazu, čísla mobilního telefonu, adresy, dále zde uvedla, že má učňovské vzdělání, je rozvedená, žije sama, není majitelem vozidla ani nemovitosti, není ani nebyla trestně stíhána, úvěr u společnosti už měla. Dále uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek na základě pracovní smlouvy u společnosti , právnická osoba, . s místem výkonu práce ve , Anonymizováno, . Její měsíční příjem činí 15 926 Kč čistého, jedná se o jediný zdroj příjmu. Ohledně výdajů uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč měsíčně, životní minimum činí 4 360 Kč měsíčně a splácí nebankovní závazky ve výši 3 152 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje tak činí 12 384 Kč. Je zde vypočten disponibilní zůstatek ve výši 3 542 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásku. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila částku 6 100 Kč, a to v částkách po 1 300 Kč, 1 300 Kč, 500 Kč, 1 300 Kč, 500 Kč, 500 Kč, 100 Kč, 500 Kč a 100 Kč.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z informací, které sdělila samotná žalovaná. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalobce ověřoval příjem žalované. Jakým způsobem žalobce ověřoval výdaje žalované, žalobce neprokázal a neprokázal ani svá tvrzení, že vycházel z veřejných registrů. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle paragrafu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta celkem částka 10 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila celkem částku 6 100 Kč, když tvrzení žalobce žalovanou vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 3 900 Kč (10 000 Kč – 6 100 Kč). V této části tedy soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud při svém rozhodování přihlédl k příjmu, kterého byla žalovan