18 C 138/2021-72 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12.000 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice]) dne 26. 9. 2019 žalovanému poskytl částku 12.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12.000 Kč, poplatku za upomínky ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.984 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z oznámení o změně věřitele na č. l. 16 soud zjistil změnu věřitele, z potvrzení úplaty na č. l. 20 soud zjistil převod peněz za postoupení pohledávky, z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 21-26 a ze smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 27-33 soud zjistil převod pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 9. 2019 na č. l. 51 a výpisu z účtu na č. l. 52-53 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému dne 26. 9. 2019 částku 12.000 Kč, ze smlouvy o úvěru [číslo] na č. l. 54-55 soud zjistil, že se jedná o text nikým nepodepsané smlouvy, z upomínky č. l. 56, opakované výzvy č. l. 57, předžalobní výzvy č. l. 58 a předžalobní upomínky č. l. 59 soud zjistil obsah upomínek, jejich skutečné odeslání bylo prokázáno pouze u upomínky č. l. 57 (dle podacího archu na č. l. 39 a č. l. 61), výpis logu na č. l. 60 a výpis č. l. 62 nic neprokázal, jedná se jen o nic neříkající text vytištěný na tiskárně, ze seznamu poplatků č. l. 64 a obchodních podmínek [anonymizována dvě slova] č. l. 65 soud nic nezjistil, jelikož nebylo prokázáno, že by takové podmínky žalovaný odsouhlasil. 4. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud neprovedl k důkazu e-mailovou korespondenci, nahrávku telefonického hovoru, písemnou komunikaci a výslech zaměstnance předchůdkyně žalobkyně k výkladu smlouvy pro neurčité označení důkazů, a protože žalobkyně neměla na jednání důkazy k dispozici, aby je soudu předložila. Z takto neurčitě označených důkazů nebylo možno dovodit, co by vlastně měly důkazy prokázat, poskytnutí lhůty k předložení tak nemělo ani smysl, ostatně žalobkyně byla zastoupena advokátem, který věděl, o čem ústní jednání soudu je, tedy i o tom, že tam se právě provádějí důkazy. Neurčitě označený svědek měl vyložit text smlouvy, ovšem text smlouvy má vykládat soud, nikoli neurčitě označený svědek. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru, zda se jednalo o smlouvu předloženou k žalobě [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice]) dne 26. 9. 2019 žalovanému poskytl částku 12.000 Kč, se žalobkyni prokázat nepodařilo ani přes výzvu a poučení soudu. Žalovaný do dne 26. 10. 2019 ani později částku nevrátil. Dopisem ze dne 9. 11. 2019, 27. 11. 2019 a 7. 12. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr spláce