8 C 191/2020-61 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že s žalovaným, který je jejím bývalým přítelem, si vzali hypoteční úvěr na koupi předmětných nemovitostí. Tento dům mají ve společném vlastnictví od roku 2008, kdy každý vlastní jednu polovinu. Vztah, ze kterého mají dvě děti, účastníci ukončili společně [datum]. V prosinci [rok] se tedy žalovaný [anonymizováno] k [anonymizováno] do [obec] a poté sehnal byt v [obec], na který si vzal úvěr [částka] na rozvoj bydlení. Od [datum] má obě děti žalobkyně soudem svěřené do své péče. Po vzájemné dohodě s žalovaným, oba spláceli hypotéku napůl. V červenci 2019 se žalovaný vrátil do domu, kde po [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] žalobkyni vykázal i s dětmi z domu s tím, že si bude hypotéku splácet sám, vyváže žalobkyni z dlužné částky a poté ona nemovitost přepíše do jeho vlastnictví. Vzhledem k trvalým neshodám a dřívější nespolehlivosti žalovaného ve splácení úvěrů má žalobkyně velkou obavu a strach z případných exekucí. Od října 2019 tak předmětné nemovitosti žalovaný užívá sám a na jejich vypořádání se nejsou účastníci schopni dohodnout. Proto žalobkyně navrhla jejich prodej a vypořádání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním se opakovaně bez omluvy nedostavil. 3. Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce] s tím, že každý vlastní ideální jednu polovinu. 4. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, jež nově konstituuje práva a povinnosti mezi účastníky, posuzoval soud právní věc dle § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Účastníci spolu žili jako druh a družka ve společné domácnosti a za trvání tohoto vztahu společně pořídili výše uvedené nemovité věci. Poté co se účastníci rozešli a nedošlo mezi nimi k dohodě ohledně vypořádání jejich spoluvlastnictví, podala žalobkyně předmětnou žalobu na zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví. Dle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 odst. 2 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Dle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Žalobkyně nesouhlasila s případným rozdělením předmětných nemovitých věcí a o jejich přikázání do jejího vlastnictví neměla zájem. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se opakovaně bez omluvy nedostavil. Soud proto dle citovaného § 1143 občanského zákoníku spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem zrušil. Vzhledem k tomu, že rozdělení věcí ani jejich přikázání jednomu ze spoluvlastníků není vzhledem k nesouhlasu žalobkyně a absenci vyjádření žalovaného možné, nařídil soud prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. V žalobě požadovala žalobkyně též vypořádání společného jmění ze zaniklého vztahu s žalovaným, avšak žádné konkrétní dluhy či pohledávky vůči žalovanému ať již související s předmětnými nemovitostmi či nikoliv, neuvedla, pouze zmínila společný dluh účastníků u hypoteční banky na pořízení předmětných nemovitostí. Soud proto vypořádávání vzájemných dluhů a pohledávek mezi účastníky dle § 1148 občanského zákoníku neprováděl. 5. Náhradu nákladů řízení žádný z účastníků nepožadoval. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla od úhrady soudních poplatků usnesením okresního soudu osvobozena v rozsahu 75 % a ve sporu byla úspěšná, přešla poplatková povinnost ve zbývající části na neúspěšného žalovaného, kterému soud v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích proto uložil povinnost zaplatit zbývající část soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 5.250 Kč (položka 6 bod 1 a 2 sazebníku soudních poplatků).