11 C 163/2022-27 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 466,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 466,9 Kč od [datum] do zaplacení a částky 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně v návrhu uvedla, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a zároveň provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím které umožňuje na základě všeobecných podmínek účastníkům, prostřednictvím její mobilní telekomunikační služby, platit za produkty a služby třetích stran. Žalovaná byla účastníkem telekomunikační služby [anonymizováno] [číslo] na základě smluv o poskytování služeb. Žalobkyně poskytovala žalované služby třetích osob a za tyto služby vystavila žalované fakturou [číslo] splatnou dne [datum] za období od [datum] do [datum] částku 1 144 Kč a fakturou [číslo] splatnou dne [datum] za období od [datum] do [datum] částku 4 322,69 Kč. Žalovaná ovšem tyto fakturu neuhradila, z toho důvodu jí žalobkyně zaslala dne [datum] upomínku, kterou ke dni [datum] došlo k zrušení poskytování služeb a zároveň ji touto upomínkou vyzvala k uhrazení dlužných částek. Dále žalobkyně zaslala žalované dne [datum] pokus o smír, žalovaná na něj ovšem nijak nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla na základě smluv o poskytování služeb ze dne [datum] a [datum] účastníkem telekomunikační služby [anonymizováno], a to čísel [číslo], [číslo] a [číslo], na základě této služby žalobkyně umožňovala žalované využívat služby třetích stran a žalovaná se zavázala za tyto služby řádně platit. Žalovaná využívala služeb třetích stran, konkrétně informační služby [číslo] a platební transakce, žalobkyně žalované vyúčtovala za tyto služby fakturou [číslo] splatnou dne [datum] za období od [datum] do [datum] částku 1 144 Kč a fakturou [číslo] splatnou dne [datum] za období od [datum] do [datum] částku 4 322,69 Kč. Žalovaná ovšem neplatila za tyto služby řádně a včas a žalobkyně proto smlouvu o poskytování služeb upomínkou ze dne [datum] ke dni [datum] vypověděla a zároveň vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Žalovaná ovšem ničeho neuhradila, přestože ji k tomu žalobkyně opětovně upomínala pokusem o smír ze dne [datum]. 6. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv; strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o veřejně dostupných službách elektronických komunikací ve smyslu § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jejichž součástí byly rovněž inominátní (nepojmenované) smlouvy podle výše citovaného § 1746 o. z., jimiž byly výše popsaným způsobem vymezeny závazky účastníků vyplývající z poskytování tzv.„ služeb třetích stran“. Žalobkyně své závazky z citované smlouvy plnila, když žalované jednak sama poskytovala sjednané služby elektronických komunikací, jednak jí umožnila prostřednictvím této linky využít i dalších služeb poskytovaných jinými firmami, jejichž ceny byla žalovaná povinna uhradit spolu s vyúčtováním ceny služeb žalobkyně (tj. i tyto ceny za služby třetích firem měla platit prostřednictvím žalobkyně). Žalovaná však závazek k zaplacení ceny služeb poskytnutých jí žalobkyní nesplnila. Vzhledem k tomu, že rozhodování o plnění poskytnutém samotnou žalobkyní je v pravomoci Českého telekomunikačního úřadu, domáhala se žalobkyně svým návrhem u soudu pouze zaplacení částky 5 466,69 Kč za„ přeúčtované“ služby třetích firem, a soud proto jejímu návrhu vyhověl, tj. žalované uložil povinnost jí zmíněnou částku uhradit včetně úroku z prodlení, který odpovídá § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, a to od [datum] když celá částka byla dle faktury splatná dne [datum]. 9. Soud však výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Nejedná se totiž o náklady spojené s uplatněním pohledávky, nýbrž o náklady řízení, neboť požadavek na tyto náklady žalobkyně odůvodnila dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 153 odst. 3 o. s. ř. a soud tedy o těchto nákladech řízení rozhodl ve výroku III., ve kterém žalobkyni tyto náklady řízení přiznal v rámci náhrady nákladů řízení, viz odůvodnění níže. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší splatnost či plnění ve splátkách.