11 C 26/2022-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 200 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019 kapitalizovaným ve výši 1 616,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 920 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 1 800 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 8 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši uhradil částku 1 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 616,53 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 27. 9. 2016 do 6. 12. 2019, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 26. 9. 2016, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 200 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy označené jako„ smlouva o půjčce“ [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 5 920 Kč, zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] se nachází v seznamu postoupených pohledávek. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020 7. K informacím k zásilkám s oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou č. [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že zásilky nejsou evidovány [anonymizováno]. 8. Ze zákaznických karet nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť její obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný. 9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaný dne [datum] podepsala smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 920 Kč, a to v 58 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předané k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. Celý obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně věnovala skutkovým tvrzením ohledně uzavřené smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jednotlivým nárokům ze smlouvy, splatnosti pohledávek a dalším tvrzením, ohledně uskutečněného právního jednání mezi stranami, aniž by žalobkyně uvedla skutková tvrzení, z kterých dovozuje její nárok na vydání bezdůvodné obohacení. 15. S ohledem na nedostatečná skutková tvrzení (žalobkyně se k jednání nedostavila a nemohla tak soudem být vyzvána k jejich doplnění), nemohl soud věc podřadit pod jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud je pak toho názoru, že pokud je možné právní jednání mezi stranami podřadit pod ustanovení občanského zákoníků upravující smluvní jednání mezi stranami, nemůže bez dalšího na řešenou věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to jen na základě skutečnosti, že žalobkyně uvedla do návrhu, že požadované částky představují bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Soud se proto zabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalované a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřela smlouvu o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto právnímu jednání se ostatně vztahovala veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 16. S odkazem na výše uvedený § 9 odst. 1 ZoSÚ byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně, ale jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost ověřena. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být pou