16 C 136/2022-15 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.404 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná zakoupila od prodávajícího - společnosti [právnická osoba] zboží, kdy na část kupní ceny ve výši 8.490 Kč čerpala úvěr u žalobkyně. Žalobkyně, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], které jsou přiloženy ke smlouvě o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 8.490 Kč. Tento úvěr byl čerpán bezhotovostně tak, že žalobkyně zaplatila částku odpovídající úvěru prodávajícímu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 28,93 % ročně, tedy částku v celkové výši 10.540 Kč v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 527 Kč splatných dle splátkového kalendáře. Dle článku V. odst. 3 Všeobecných obchodních podmínek, ocitne-li se žalovaná v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila pouze 9 splátek, poslední splátku uhradila [datum], poté již neuhradila ničeho a žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami úvěr zesplatnila. Žalované byly z důvodu neplnění splátkové povinnosti zaslány dvě upomínky, druhá upomínka ze dne [datum], obsahovala oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení upomínky. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila ničeho. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru v částce 5.797 Kč, poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru v částce 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5.797 Kč, a to počínaje uplynutím deseti dnů ode dne doručení oznámení o zesplatnění úvěru, tj. od [datum] do zaplacení, která ke dni podání žaloby činí částku 1.107 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8.490 Kč, kdy částka úvěru představuje výši rozdílu kupní ceny zboží zakoupeného žalovanou u společnosti [právnická osoba] a přímé platby uhrazené žalovanou na kupní cenu zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr v plné výši vrátit a zaplatit úrok ve výši 28,93 % ročně formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 527 Kč. Úvěr byl čerpán bezhotovostně tak, že žalobkyně zaplatila částku ve výši 8.490 Kč společnosti [právnická osoba] V článku V. odst. 3 Všeobecných obchodních podmínek bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila pouze 9 splátek po 527 Kč, poslední splátku uhradila [datum] a dále již neuhradila ničeho, proto byl žalobkyní úvěr ke dni [datum] zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení upomínky. Upomínka byla žalované doručena dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalované na jistině úvěru částku 5.797 Kč, na poplatku za druhou upomínku – oznámení o zesplatnění úvěru částku ve výši 500 Kč a dále smluvní pokutu za období od [datum] do dne sepsání žaloby ve výši 0,1 % denně z částky 5.797 Kč, tj. částku 1.107 Kč. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu netvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalované a svoji žalobu nedoplnila ani na výzvu soudu. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a