18 C 173/2022-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím, představující úhradu nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne 22. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 22. 8. 2021 byl žalovaný převezen do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí byla žalovanému zjištěna hladina alkoholu 3 promile. Za ošetření a následný pobyt žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2.500 Kč. Výzvou ze dne 24. 1. 2022, odeslanou dne 27. 1. 2022, žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2022 zaslanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 27. 1. 2022. 5. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému byla poskytnuta záchytná služba poté, co se u něj prokázala přítomnost alkoholu. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách mu tak vznikla povinnost hradit žalobkyni náklady za tuto službu. Žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí lhůty 10 dnů k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 24. 1. 2022, odeslané dne 27. 1. 2022. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na Vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.