18 C 237/2021-22 — Okresní soud v Šumperku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení, představující úhradu nákladů za pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, který se uskutečnil dne 19. 7. 2020. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše dne 20. 7. 2020 s povinností zaplatit jej do 8 dnů, tj. do 28. 7. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 16. 2. 2021 zaslána předžalobní upomínka. 2. Podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 3. Usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. 18 C 237/2021-19, soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 19. 11. 2021. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení, tj. že soud rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. 4. Dne 19. 11. 2021 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou v souladu s ustanovením § 114b odst. 4 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně uplynula dne 20. 12. 2021, má soud, s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř., za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru. Žalobou uplatněný nárok je tak v souladu s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a není v rozporu s žádnou kogentní právní normou. Nejedná se ani o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., když předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně disponovat. S ohledem na shora uvedené má tak soud za to, že jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, a proto ve věci rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na Vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.