7 C 190/2021-18 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 6.960 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok formou 53 týdenních splátek ve výši 320 Kč. Žalovaný poskytnutou půjčku řádně a včas nesplácel, celkem byla žalovaným na půjčku splacena částka ve výši 6.440 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek nejprve postoupena na přechodného věřitele a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba] jakožto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy dne [datum]. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 6.960 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel a dluží tak žalobkyni částku 10.000 Kč na jistině půjčky a částku 520 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, když na předmětnou půjčku a souhrnný poplatek dosud žalovaný uhradil částku ve výši 6.440 Kč. Předmětnou pohledávku společnost [právnická osoba] postoupila nejdříve přechodnému věřiteli, který ji následně postoupil žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. 6. Vzhledem k datu uzavření Smlouvy ([datum]) soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. 7. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 499 obchodního zákoníku za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 9. Podle § 500 odst. 1, 2 obchodního zákoníku je dlužník oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. 10. Podle § 502 odst. 1, 2 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 11. Podle § 503 odst. 1-3 obchodního zákoníku závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Podle § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 13. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 14. Podle § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 15. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že návrh uplatněný žalobním návrhem je důvodný, neboť žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byl smlouvou o půjčce ze dne [datum] založen smluvní vztah, na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.960 Kč, avšak tento svůj závazek řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto důvodně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím. Soud smlouvu o půjčce neshledal rozpornou se zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010, ani s jinou kogentní normou, proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč představující jistinu pohledávky, kapitalizovaný úrok ve výši 520 Kč za dobu od 9. 7. 2008 do 15. 7. 2009 a zákonný úrok z prodlení z částky 10.000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, který je určen dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.