7 C 232/2021-23 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč představující náklady na upomínání žalované, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 434 Kč a částky 598 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], byl žalované poskytnut převodem na její bankovní účet úvěr v částce 4.500 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do dne 2. 10. 2020. Žalovaná úvěr do dne jeho splatnosti nesplatila. Tímto vznikla žalované povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek žalované. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 4.500 Kč, paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč, zákonný úrok z prodlení počítaný z částky jistiny úvěru a kapitalizovaný za období od 3. 10. 2020 do 6. 4. 2021 částkou 188,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 8. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky za žalovanou v částce 434 Kč spočívající ve dvou osobních návštěvách žalované a smluvní pokuta v částce 598 Kč, kdy tato byla uplatněna v souladu se smlouvou ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za období od 3. 10. 2020 do 12. 2. 2021. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení listinných důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, kterou, ačkoliv byla označena jako smlouva o úvěru, soud dle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet žalované zápůjčku ve výši 4.500 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit do 2. 10. 2020. Žalovaná poskytnutou zápůjčku řádně a včas nesplatila, čímž jí vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. V souladu se smlouvou o zápůjčce byla žalovaná rovněž povinna zaplatit společnosti [právnická osoba] poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku v částce 50 Kč, kdy žalované byly zaslány tři písemné upomínky. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku za žalovanou z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce postoupil žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a současně žalovanou informovala, že v případě nečinnosti žalované bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši uvedené v dopise. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky rovněž prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala. 6. Podle § 1841 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”) se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 7. Podle § 1842 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plněním než peněžitém. 12. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je z části důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2390 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 4.500 Kč, a to na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli jistinu zápůjčky v jediné splátce do 2. 10. 2020. Žalovaná svůj závazek nesplnila, proto právní předchůdce žalobkyně vůči žalované uplatnil smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě pro případ prodlení žalované a náklady vynaložené na upomínání žalované. Právní předchůdce žalobkyně následně předmětnou pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované dluh na jistině ve výši 4.500 Kč, náklady na upomínání v částce 150 Kč a smluvní pokutu v částce 598 Kč počítanou z jistiny úvěru za období od 3. 10. 2020 do 12. 2. 2021. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni podle § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 3. 10. 2020 do 6. 4. 2021 částkou 188,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.500 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení. 13. Soud naopak výrokem II. svého rozhodnutí zamítl žalobu jako nedůvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, když případné náklady spojené s uplatněním pohledávky lze ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích, uplatnit pouze ve vztazích mezi podnikateli. Jelikož předmětná smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena mezi podnikateli a přiznání takového nároku nebylo mezi účastníky ani smluvně upraveno, nezbylo soudu než žalobu v této části zamítnout. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež nebyla v řízení úspěšná pouze v jeho nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (viz věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). 15. O lhůtá