7 C 235/2021-17 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.400 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do 2. 12. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 1.400 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaná částka se pak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 5.000 Kč a dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byla zcela nečinný. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalovaný se úvěr zavázal splatit do 2. 12. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a dluží tak žalobkyni na jistině úvěru částku ve výši 5.000 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru částku ve výši 1.400 Kč. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 a 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému jakožto podnikateli úvěr ve výši 5.000 Kč, a to na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč do 2. 12. 2020. Žalovaný svůj závazek nesplnil. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném dluh na jistině ve výši 5.000 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč. Žalovaný je dále v souladu s § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.400 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady ve výši 1.489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Ohledně lhůty k plnění soud rozhodoval dle § 160 o. s. ř., když pro jiný postup nebyl shledán důvod, a žalovanému uložil zaplatit žalovanou částku v zákonné třídenní lhůtě.