7 C 49/2022-21 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Šumperku dne [datum] a doplněným podáním doručeným soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 9.048,21 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena k účtu žalovaného smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému, po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, kontokorentní úvěr do limitu 8.000 Kč při sjednání úroku z poskytnutého úvěru ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému průběžné čerpání úvěru. K prvnímu čerpání úvěru žalovaným došlo dne [datum], v prosinci roku 2020 žalovaný překročil sjednaný úvěrový rámec ve výši 8.000 Kč, proto žalobkyně dne [datum] oznámila žalovanému, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum] s tím, že úvěr se stal splatným dne 1. 5. 2021. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 8.907,72 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně kapitalizovaný za období od 1. 4. 2021 do 1. 5. 2021 částkou 140,49 Kč, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 8.907,72 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.907,72 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování, a to z listin předložených žalobkyní, zejména pak ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum], výzev k úhradě dlužné částky, poštovních podacích archů a výpisů z účtu žalovaného, soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: mezi žalobkyní a žalovaným byla po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky na svém běžném účtu až do záporného zůstatku ve výši 8.000 Kč s tím, že se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání, k němuž došlo dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Ze strany žalovaného došlo k porušení sjednaných podmínek úvěru, když žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku a nezaplatil dluh vzniklý přečerpáním úvěru. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 1. 5. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu žalobkyní opětovně vyzýván. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 7. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému po prověření jeho schopnost splácet úvěr k jeho běžnému účtu kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 8.000 Kč při sjednání úrokové sazby ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu, poté však tento svůj závazek nesplnil. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého přečerpáním úvěru, žalovaný přesto dluh nesplatil, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni 1. 5. 2021 zesplatnila. Vzhledem k závěru soudu o důvodnosti návrhu žalobkyně uložil soud výrokem I. tohoto rozhodnutí žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 8.907,72 Kč, jakož i smluvní úrok v částce 140,49 Kč kapitalizovaný za období od 1. 4. 2021 do 1. 5. 2021. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení od 2. 5. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 2. 5. 2021 do zaplacení. 12. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 600 Kč dle Položky 2, bodu 2. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když dle Položky 1, bodu 1, písm. a) sazebníku činí soudní poplatek 1.000 Kč, avšak uhrazeno dosud bylo pouze 400 Kč. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 14. Ohledně lhůty k plnění soud rozhodoval dle § 160 o. s. ř., když pro jiný postup nebyl shledán důvod, a žalovanému uložil zaplatit žalovanou částku v zákonné třídenní lhůtě.