8 C 149/2021-66 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne [datum] bylo vůči ní zahájeno trestní stíhání pro trestný čin [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu], jehož se měla dopustit tím, že [anonymizováno 26 slov]. Takto se měla obohatit ke škodě [anonymizována čtyři slova] o částku 1.181.951 Kč Trestní stíhání bylo vůči ní zahájeno přesto, že bylo zřejmé, že se hájila tak, že trestný čin nespáchala, neboť [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. K obraně svých práv proto [datum] zmocnila svého zástupce obhajobou. Státní zástupce v [obec] pak dne 25. 3. 2014 podal k [název soudu] vůči ní obžalobu, v podstatě stejně odůvodněnou, jak bylo trestní stíhání zahájeno. Spis byl pak veden pod sp. zn. [spisová značka]. První rozsudek byl vyhlášen dne [datum], a to tak, že žalobkyně byla uznána vinnou a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Proti rozsudku podala [datum] odvolání a tento rozsudek byl rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] zrušen pro vážné procesní vady a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. [název soudu] vydal dne [datum] nový rozsudek, kdy žalobkyni znovu uznal vinnou. Musela si proti tomuto rozsudku podat znovu odvolání dne [datum] v podstatě ze stejných důvodů a rozsudek okresního soudu byl zrušen z důvodu § 258 odst. 1. písm. a, b, c, d) tr. zák. usnesením [název soudu] ze dne [datum] pro vady řízení, vady rozsudku, pro nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné použití hmotného práva. Teprve až [datum], po změně obsazení senátu, ji okresní soud zprostil v podstatné části obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu si pak [datum] podal odvolání státní zástupce. Toto jeho odvolání pak bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Podstatná část trestního řízení vůči žalobkyni byla od počátku vedena vadně, a to po dobu více než 7 let. Takovéto řízení při četných hlavních líčení (celkem bylo nařízeno od [datum] do [datum] 27 hlavních líčení a do [datum] 3 veřejné zasedání o odvolání), opakovaných odsouzení, odvolání a projednání věci odvolacím soudem, bylo pro ni psychicky stresující. Vzhledem k výše uvedenému dopisem ze dne 23. 11. 2020 požádala žalobkyně Ministerstvo spravedlnosti ČR o úhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Na výzvu žalovaná reagovala dopisem ze dne 27. 11. 2020, kde byla žalobkyně současně poučena o 6 měsíční lhůtě k proplacení nároku s tím, pokud tato uběhne, že je oprávněna podat žalobu proti státu. V šestiměsíční lhůtě Ministerstvo spravedlnosti ČR již jinak nezareagovalo. Teprve na základě předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2021 jí sdělilo, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 z.č. 89/1998 Sb. a že podle § 13 téhož zákona bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě vzhledem k nepřiměřené délce trestního řízení, avšak že konstatováním porušení práva se jeví jako dostačující a přiměřené zadostiučinění v penězích jí poskytnuto nebylo. Protistrana svůj postup zdůvodňuje tím, že žalobkyně nakonec byla odsouzena, nebere však v úvahu, že šlo o [anonymizována dvě slova] s celkovou škodou 51.610 Kč a že naproti tomu byla pravomocně zproštěna obžaloby pro [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] a škodu 1.130.341 Kč. Skutečnost úzkého rozsahu odsouzení z původně vzneseného obvinění nemůže vést k úplné zproštění povinnosti na přiměřené zadostiučinění, když po dobu 7 let byla vystavena stresujícímu trestnímu řízení. Zadostiučinění jí proto náleží, a to v penězích, kdy jiná náhrada není adekvátní. V souladu s obvyklou soudní praxí požaduje za prvé 2 roky řízení po 10.000 Kč za každý rok a za dalších 5 let řízení náhradu 20.000 Kč za každý rok řízení. 2. Žalovaná uvedla, že činí nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 23. 11. 2020 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 120.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedených řízeních. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 15. 6. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění formou konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce zjistila, že řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 25. 3. 2014 podáním obžaloby vůči žadatelce, která v řízení vystupovala v procesním postavení obžalované. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který by podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na tři roky. Proti tomuto rozsudku podali následně obžalovaní odvolání. Dne [datum] bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena. Dne [datum] byl vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen, a zkušební doba byla stanovena na tři roky. Proti tomuto rozsudku podali následně obžalovaní odvolání. Dne [datum] bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena. Dne [datum] byl vyhlášen soudem I. stupně rozsudek, kterým byla žadatelka uznána vinnou [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podmíněně odložen, a zkušební doba byla stanovena na osmnáct měsíců. Dále byla žadatelka tímto rozsudkem zproštěna obžaloby ve vztahu ke spáchání [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 7. 2020, čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Proti tomuto rozsudku následně podala žadatelka odvolání. Dne [datum] bylo vyhlášeno odvolacím soudem usnesení, kterým bylo odvolání zamítnuto. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu byla shledána prodleva v období od 13. 10. 2017, kdy bylo odvolacím soudem vyhlášeno usnesení, do 15. 10. 2018, kdy se konalo hlavní líčení před soudem I. stupně. Zároveň byly první dva rozsudky soudu I. stupně zrušeny pro nepřezkoumatelnost. V důsledku uvedeného je celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 od