9 C 256/2021-20 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 52 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 52 000 Kč od 19. 11. 2019 do 20. 1. 2020 kapitalizovaným ve výši 910 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 51 718 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku 13 000 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalované dlužné jistiny ve výši 52 000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 65 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 13 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 910 Kč (tj. ve výši 10 % ročně z částky 52 000 Kč od 19. 11. 2019 do 20. 1. 2020, tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do 18. 11. 2019, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalované vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila. 3. Ze smlouvy označené jako„ Smlouva o zápůjčce - [anonymizována tři slova]“ [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 65 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 51 718 Kč, zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] se nachází v seznamu postoupených pohledávek. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzvala k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum] 7. K informacím k zásilce [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že zásilka s předžalobní upomínkou č. [anonymizováno] byla převzata do přepravy [anonymizováno] dne [datum] a byla dodána dne 4. 3. 2021. 8. Z tabulky umoření nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť její obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný. 9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 65 000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 51 718 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum], která byla doručována dne 4. 3. 2021. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu