9 C 72/2022-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Dle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 7 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 7 320 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 8 910,86 Kč a zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve výši 7 320 Kč od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 400 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku 7 680 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalované dlužné jistiny ve výši 7 320 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 7 680 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 910,86 Kč (z částky 7 320 Kč od [datum] do [datum], tedy od data prodlení žalované, když měla celkovou dlužnou částku uhradit do [datum], do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 7 320 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 3. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním doručeným soudu dne [datum], přičemž k předmětu řízení uvedla, že netuší, o jakou věc se jedná, ráda by se domluvila na splátkovém kalendáři, a že v současné době nemá finanční prostředky k uhrazení této částky. 4. Žalobkyně následně ve svém vyjádření doručeném soudu dne [datum] uvedla, že souhlasí s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, s první splátkou splatnou k 25. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž rozhodnutí soudu nabyde právní moci a dalšími splátkami splatnými vždy k 25. dni příslušného měsíce. Současně v tomto vyjádření žalobkyně navrhla, aby byl ve věci vydán rozsudek pro uznání, neboť žalovaná ve svém vyjádření nerozporuje dlužnou částku. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud dospěl z listinných důkazů, a to výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvy o půjčce [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], částí seznamu postoupených pohledávek, zákaznické karty, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a podacích lístků, k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaná dne [datum] podepsaly listinu označenou jako smlouva o půjčce, poté předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že převzala v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu, a to již na účet žalobkyně. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. Od uzavření smlouvy do okamžiku postoupení pohledávky žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 7 680 Kč, poté již neuhradila na tuto pohledávku ničeho. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předaná k poštovní přepravě dne [datum]. 7. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaných z nepoctivých zdrojů. 8. Podle § 458 věty první obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. 9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. Celý obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně věnovala skutkovým tvrzením ohledně uzavřené smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, jednotlivým nárokům ze smlouvy, splatnosti pohledávek a dalším tvrzením ohledně uskutečněného právního jednání mezi stranami, aniž by uvedla skutková tvrzení, ze kterých dovozuje její nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na to, že žalobkyně v řízení uplatnila pouze nárok na bezdůvodné obohacení v částce, kterou předchůdkyně žalobkyně žalované při podpisu úvěrové smlouvy vyplatila, po odečtení částky, kterou žalovaná žalobkyni na svůj dluh následně uhradila, s příslušenstvím, soud se platností úvěrové smlouvy nezabýval. 10. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák., jehož výše je v souladu s ust. § 458 obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] poskytla částku 15 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná do dnešního dne na poskytnutou částku uhradila částku 7 680 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 7 320 Kč. 11. Výrokem II. soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, žalobkyni nepřiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení. 12. Pro úplnost soud uvádí, že podání žalované ze dne [datum] nebylo možné posoudit jako uznání dluhu ve smyslu § 153a o. s. ř., neboť nesplňuje parametry stanovené ustálenou soudní judikaturou pro uznání dluhu jako procesního úkonu účastníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 522/2001), tedy není úkonem, v němž by dlužník nepochybně projevoval nejen vědomost o svém dluhu vyplývajícím ze žalobního návrhu, ale i vůli nárok nepodmíněně uspokojit. Naopak zde žalovaná výslovně uvádí, že netuší, o jako věc se jedná. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v méně než polovičním rozsahu a náhrada nákladů řízení jí tak nenáleží. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly. 14. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.