9 C 277/2022-33 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18.376 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím zaslaného ověřovacího poplatku. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.925 Kč. Zápůjčka společně s poplatkem byla splatná dne [datum]. [příjmení] 10.000 Kč byla zaslána dne [datum] na číslo účtu uvedené žalovanou v smlouvě o zápůjčce. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, když neplatila řádně a včas a na zápůjčku uhradila pouze částku ve výši 2.049 Kč. Žalobkyně dále po žalované požaduje částku 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované a to za písemné upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně po žalované dále požaduje částku 2.951 Kč, jako smluvní pokutu. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] k uhrazení celé dlužné částky, žalovaná ovšem ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10.000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.925 Kč a to nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o. a sazebník. V čl. 2 3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splněním závazků dle této smlouvy se žalovaná zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky a dále dle toho článku byl poplatek za písemnou upomínku k úhradě stanoven na 500 Kč. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne [datum] přijata platba ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet], tento účet byl veden na jméno žalované. Žalobkyně následně na tento účet zaslala částku ve výši 10.000 Kč. 6. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k zaplacení dlužné částky. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. 8. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] žalovaná s žalobkyní podepsaly při použití elektronických prostředků smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10.000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena zasláním verifikačního poplatku. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit úvěr nejpozději do [datum], společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.925 Kč. Žalovaná ovšem uhradila pouze částku ve výši 2.049 Kč. Strany si dále ujednaly oprávnění žalobkyně účtovat si účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši 500 Kč za odeslanou písemnou upomínku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 5.000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovanou uhrazená částka ve výši 2.049 Kč, byla žalobkyní započtena na smluvní pokutu, požaduje žalobkyně pouze částku 2.951 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované na nákladech spojených s upomínáním částku 2.500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě žalovaného nároku, dosud však na svůj dluh ničeho neuhradila. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že„ …již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) … Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane d