10 C 36/2024-35 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 39 737,74 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 730 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, do prodlení se dostala již se splátkou splatnou dne , datum, a následně , datum, , kdy byla žalovaná žalobkyní upomínána. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalované za splatný. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované dle svého vyjádření pečlivě, kdy pro tento účel je využíván statistický model, čímž žalobkyně ověřuje schopnost splácet konkrétní úvěr a jeho splátku, dle názoru žalobkyně tímto způsobem projevila odbornou péči při hodnocení úvěruschopnosti žalované.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.4. Soud učinil následující skutková zjištění:5. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti žalované dispozici kopii jeho občanského průkazu.6. Z detailu plateb převodem a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem 32 000 Kč, 8 000 Kč bylo dle souhlasu žalované použito žalobkyní na náklady žalobkyně. Žalovaná na účet žalobkyně poskytla aktivační platbu pro ověření ve výši 1 Kč.7. Z potvrzení o provedení ověření klienta bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalované ve výši 22 063 Kč, který byl sdělen a doložen žalovanou, žalovaná dále žalobkyni sdělila, že má jedno dítě, je svobodná, sdělila, že měsíční výdaje domácnosti činí 3 000 Kč, ostatním společnostem je spláceno 1 375 Kč měsíčně. Žalobkyně pracovala s finančním zůstatkem spotřebitelky 13 958 Kč.8. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 2. - , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu pro měsíc únor 2022 činil 16 097 Kč. Žalované byl poskytnut další úvěr, a to ve výši 27 500 Kč od , právnická osoba9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a platebních instrukcí bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 730Kč.10. Z upomínek žalobkyně soudu zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení již se splácením 2.splátky.11. Z dalších důkazů – předžalobní výzvy ke splacení úvěru, zesplatnění úvěru ze dne , datum, nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení soudu, nebyl jejich obsah pro rozhodnutí podstatný.12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:13. Žalovaná prostřednictvím internetu požádala o uzavření smlouvy se žalobkyní, žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí jejího občanského průkazu. Žalobkyně a žalovaná (elektronicky, proti platbou žalované ve výši 1 Kč) podepsali smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 730 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, do prodlení se dostala již se splátkou splatnou dne , datum, a následně , datum, , kdy byla žalovaná žalobkyní upomínána. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, prohlásila celý dluh žalované za splatný. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované pouze tak, že pracovala s příjmem žalované ve výši 22 063 Kč, který byl sdělen a doložen žalovanou, žalovaná dále žalobkyni sdělila, že má jedno dítě, je svobodná, sdělila, že měsíční výdaje domácnosti činí 3 000 Kč, ostatním společnostem je spláceno 1 375 Kč měsíčně. Žalobkyně pracovala s finančním zůstatkem spotřebitelky 13 958 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalované pro měsíc únor 2022 činil 16 097 Kč. Žalované byl poskytnut další úvěr, a to ve výši 27 500 Kč od , právnická osoba14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. ob