8 C 218/2023-77 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že uzavřela s panem , jméno FO, : , IČO, , sídlem , adresa, . , adresa, , smlouvu č. , hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěrové financování ve výši 86.500 Kč (dále jako „smlouva“). Žalobkyně své závazky dle smlouvy řádně plnila, kdy žalovanému umožnila načerpat poskytnutý úvěr ve sjednané výši. V návaznosti na poskytnutí úvěru se pan , Jméno zainteresované osoby 3/0, , , jméno FO, : , IČO, , sídlem , adresa, . , adresa, (dále též jako „dlužník“) zavázal poskytnout žalobci jako úvěrujícímu určený procentní podíl, zde 20 % z každé své pohledávky z platební karty, a to až do výše celkové částky 115.910 Kč. Zároveň se zavázal hradit minimální měsíční částku ve výši 3 % z částky poskytnutého úvěru. S ohledem na to, že ze strany dlužníka nebyly dodrženy povinnosti vyplývající z výše uvedené smlouvy, kdy žalobkyně ze strany dlužníka po dobu více jak 28 po sobě jdoucích dnů neobdržela žádnou platbu, došlo ze strany žalobkyně k uplatnění práva na ukončení smluvního vztahu dle čl. 9.1. písm. b) smlouvy a dlužník byl vyzván k úhradě zbývající dlužné částky jistiny dluhu ve výši 97.539,90 Kč. K ukončení smluvního vztahu došlo k 17. 9. 2022.2. Opatrovnice žalovaného k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti, neboť úvěr nebyl poskytnut a ani důkazy přiložené k žalobě neprokazují, že by úvěr byl poskytnut. Žalovaný předmětnou smlouvu neuzavřel a žalobkyně neprokázala, na základě čeho byl ověřen digitální podpis na smlouvě, že ji měl podepsat žalovaný.3. Zprávou , právnická osoba, ., datovanou 5. 6. 2024, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla dne 8. 6. 2022 připsána částka 86.500 Kč z účtu žalobkyně4. E-mailem datovaným 17. 9. 2022 a podacím listem , právnická osoba, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky.5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.6. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. V průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že uzavřela s žalovaným smlouvu č. , hodnota, na základě které se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěrové financování ve výši 86.500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnout žalobkyni podíl 20 % z každé své pohledávky z platební karty, a to až do výše 115.910 Kč a zároveň se měl zavázat hradit žalobkyni minimální měsíční částku ve výši 3 % z částky poskytnutého úvěru. Žalobkyní předložená smlouva neobsahuje projev vůle žalovaného předmětnou smlouvu uzavřít vyjádřený jeho podpisem či jiným způsobem. Případným ověřováním úvěruschopnosti žalovaného, jak požaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinný od 1. 12. 2016, se žalobkyně nezabývala vůbec. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako bezdůvodné obohacení. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně dne 8. 6. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 86.500 Kč a soud tak uložil žalovanému vrátit žalobkyně tuto částku jako bezdůvodné obohacení, a to včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, počítaného od 18. 9. 2022, tedy ode dne následujícího po odeslání výzvy datované 17. 9. 2022. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu částečný úspěch v rozsahu 89 % a soud jí tak přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 % (po odečtení míry jejího neúspěchu od úspěchu, tedy 89 % - 11 %). Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 17.570 Kč, dle § 7, bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 5.020 Kč za úkon (převzetí a příprava, podání žaloby a účast u jednání dne 20. 5. 2024) a jeden úkon právní služby ve výši 2.510 Kč za prostou předžalobní výzvu. Dále jsou náklady řízení tvořeny 4x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 3.902 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činí 26.614 Kč z čehož 78 % představuje částku 20.759 Kč.