10 C 39/2025-32 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 12 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru neuhradil žádnou částku a dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 750 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nedisponovala žádnými výstupy a dále vycházela ze sdělení žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný tuto smlouvu podepsali dne , datum, . Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý mu ve výši 12 000 Kč zaplatit nejpozději do , datum, .5. Z přípisu , právnická osoba, . soud zjistil, že banka jako majitele účtu č. , č. účtu, označila osobu žalovaného.6. Z přehledu plateb a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že Žalovaný čerpal úvěr celkem ve 4 platbách připsaných na účet číslo , č. účtu, v částkách 6 000 Kč, 4 500 Kč, 1 000 Kč a 500 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalobkyní a jejím předmětem bylo postupování pohledávek ze společnosti , právnická osoba, , na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným.8. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky a tato upomínka byla dne , datum, předána k poštovní přepravě.10. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť pro právní posouzení a rozhodnutí soudu byl podstatný skutkový stav zjištěný z výše uvedených důkazů.11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 12 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů sdělovaných žalovaným a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí