ECLI: ECLI:CZ:OSSU:2026:15.C.139.2025.1 Datum: 2026-06-08 Předmět: o 15 621,46 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 86 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 9 náklady řízeníbezdůvodné obohaceníkoupěprávnická osobasmlouva o úvěrumajetekpostoupení pohledávkypodnikatel
O co šlo: o 15 621,46 Kč s příslušenstvím (§ 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 86 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb.,)
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 3. 2025 jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč jako povinnost vrátit úvěr poskytnutý žalované právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, smluvní úrok ve výši 0,4026 % denně z poskytnutého úvěru, celkem 4 871,46 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč. Žalobkyně uvedené pohledávky nabyla postoupením od právní předchůdkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dne 15. 1. 2025. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o revolvingovém úvěru dne 5. 8. 2024 prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, .2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě písemných důkazů, a protože žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaná s tímto postupem také souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud na základě písemných a listinných podkladů spisu, které předložila žalobkyně, jakož i písemných důkazů předložených dalšími osobami, učinil ve věci tato skutková zjištění. Z Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v české republice uzavřená s klientem dne 5. 8. 2024, ze Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice a ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že ji uzavřela společnost , Anonymizováno, jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, obsahem je právo žalované na poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, za úrokovou sazbu 0,4026% za den; 146,949% ročně z nesplaceného úvěru a úvěr je poskytnut na dobu 1 roku, když úvěr s úroky je splatný v měsíčních splátkách a při prodlení se splacením kterékoli z nich vzniká právo úvěrujícímu na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Z Faktury variabilní symbol: , var. symbol, ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení částky 15 661,72 Kč. Z fotografií občanského průkazu č. , hodnota, soud zjistil, že jde o občanský průkaz žalované. Ze Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že jde o založení právního poměru mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , Anonymizováno, . jako postupitelem, jehož obsahem je vytvoření vztahu, kdy postupitel bude postupovat na postupníka budoucí nesplácené pohledávky za svými dlužníky, kdy k postoupení dojde vždy písmenným oznámením postupitele o souboru konkrétních pohledávek. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamuje žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 a z podacího lístku , anonymizováno, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení částky 15 621,46 Kč s odkazem na smlouvu uzavřenou dne 5. 8. 2024. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 2. 2026 a ze dne 11. 3. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, vede uvedená banka pro žalovanou a byla na něj připsána částka 10 000 Kč dne 5. 8. 2024 pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení, jakou úrokovou sazbu ročně poskytovala pro spotřebitelský úvěr poskytnutý v srpnu 2024 ve výši 10 000 Kč s tím, že úvěr je splatný v pravidelných měsíčních splátkách nebo úvěr obdobný, soud zjistil, že , Anonymizováno, 15,30 %, , právnická osoba, . 19,99 %, , právnická osoba, . 24,58 %, , právnická osoba, . 18,10 %, , právnická osoba, . 10,50 %, , Anonymizováno, 15,90 – 17,90 %, , právnická osoba, . 14,31 %, , právnická osoba, . u úvěrů 20 000 Kč jako nejnižší výše poskytovaných úvěrů 11,99 %.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.6. Soud posoudil písemné podklady spisu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, neměl přitom pochybnosti o jejich pravosti, když tuto nikdo nezpochybňoval, a při jejich hodnocení přihlédl ke všemu, co v řízení tvrdila žalobkyně a co vyšlo najevo ze sdělení jiných osob. Soud dopěl na základě provedeného dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5. 8. 2024 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč k dočasnému užití na dobu 1 roku žalovanou, která se zavázala, že zaplatí za tuto službu žalobkyni smluvní úrok z této částky ve výši 0,4026% za den, tedy 146,949% ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti žalobkyně a žalované, která prokázala svou totožnost poskytnutím kopie svého občanského průkazu a vyplněním žádosti o uzavření smlouvy na internetu. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč na účet žalované. Žalovaná nezaplatila právní předchůdkyni žalobkyně a ani žalobkyni ničeho. Soud nejprve dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů a žalovaná jako spotřebitel uzavřely písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalované v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je uzavřená smlouva o úvěru platná a založila tak jejím stranám práva a povinnosti, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 10 000 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné platby, na než měla založit smlouva žalobkyni právo. Soud primárně posuzoval práva a povinnosti mezi stranami z hlediska jejich rovnovážnosti a z hlediska dobrých mravů, jestli se tedy žalovaná zavázala k takovým povinnostem, které obstojí před kritériem dobrých mravů a případně veřejným pořádkem, tedy zda není povinnost ze smlouvy pro ni vyplývající v rozporu s právním úpravou. Soud za tím účelem posuzoval zejména to, zda úroková sazba tak, jak byla sjednána v předmětné smlouvě, a to ve výši 146,949 % ročně z úvěru 10 000 Kč je v souladu s dobrými mravy. Judikatura Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005) je ustálená v těchto závěrech: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o tak