18 C 147/2025-37 – Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 11. 2025, ve znění doplnění došlého soudu dne 6. 2. 2026, se žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20.584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20.584 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že pohledávku za žalovaným nabyla dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému téhož dne úvěr v celkové výši 16.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 4.584 Kč. Částka úvěru a úroky byla splatná nejpozději dne 11. 3. 2025. Žalovaný uhradil dne 29. 7. 2025 částku 1.054 Kč, která byla započtena na jistinu. Předmětem žaloby je, dle tvrzení žalobkyně, nesplacená jistina úvěru ve výši 16.000 Kč a smluvní úrok ve výši 4.584 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, a žalovaný dne 1. 2. 2025 uzavřeli prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku s úrokem ve výši 279,83 % ročně zaplatit do 30 dnů. Roční procentní sazba nákladů tak činila 1 141,20 %. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na účet č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a dodatku č. 1 k uvedené smlouvě, že pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni.6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do tří dnů, a že listiny odeslala dne 20. 8. 2025.7. Ze zprávy , právnická osoba, že účet č. , č. účtu, je účtem žalovaného a dne 1. 2. 2025 na něj byla od právní předchůdce žalobkyně připsána částka 16.000 Kč. Platba byla označena jako půjčka, variabilní symbol byl , Anonymizováno, .8. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, , dne 1. 2. 2025 uzavřeli prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku s úrokem ve výši 279,83 % ročně, tj. ve výši 3.680 Kč, zaplatit v do 30 dnů. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na účet č. , č. účtu, , který byl účtem žalovaného. Částka 16.000 Kč byla na tento účet převedena dne 1. 2. 2025. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě rámcové smlouvy postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřené na dobu do 31. 12. 2025, postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky výzvou ze dne 15. 8. 2025, odeslanou dne 20. 8. 2025. Žalovaný uhradil částku 1.054 Kč.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.17. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní