10 C 217/2021-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že dne 24. 2. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru, na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku 4 920 Kč spolu s příslušenstvím do 27. 3. 2019. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností od 28. 8. 2020 postoupena žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Ke dni postoupení činila pohledávka 6 908 Kč a sestávala z jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 908 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Krom uvedených částek žalobkyně po žalovaném požaduje dále zákonný úrok z prodlení za dobu od 28. 3. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 535,32 Kč a úrok z prodlení od 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 24. 2. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru, na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku 4 920 Kč spolu s příslušenstvím do 27. 3. 2019. Strany se ve smlouvě dále mimo jiné dohodly, že v případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv část závazku řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z jistiny. 5. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně dne 25. 2. 2019 na účet č. [bankovní účet], což vyplynulo z výpisu z tohoto účtu. 6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh nic nezaplatil a žalovaný se vůči tomuto tvrzení nijak nevymezil. Neuvedl, že by na dluh něco zaplatil, a proto soud vycházel z tohoto tvrzení žalobkyně, které je navíc podporováno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 3. 5. 2021, která byla odeslána dne 5. 5. 2021. 7. Z dohody o postoupení pohledávek a z oznámení o tomto postoupení ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností od 28. 8. 2020 postoupena žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. 8. Uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovanému povinnost tento úvěr ve lhůtě splatnosti, tj. do 27. 3. 2019 žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla a žalovaný tedy měl povinnost úvěr vrátit i se sjednaným úrokem. Ten byl sjednán ve výši 920 Kč. Ačkoliv citované ustanovení ukládá zaplatit i úrok, je nutno zkoumat, zda ustanovení smlouvy upravující výši úroku není právním jednáním, které je (byť z části) podle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z. neplatné z důvodu, že se příčí dobrým mravům. V případě ujednání smlouvy o výši úroku, by se mohlo jednat o případ, kdy je takový úrok nepřiměřený respektive nepřiměřeně vysoký vzhledem k poskytnuté částce úvěru a době trvání úvěru. Za ještě přiměřený považuje soud úrok ve výši do 30 % p.a. Sjednaný úrok při přepočtu na celý rok činí 11 193 Kč a je zřejmé, že jde o úrok zcela nepřiměřený poskytované částce. I částka úroku 920 Kč za 30 dní je nepřiměřená, a proto soud považuje ujednání smlouvy o sjednaném úroku za neplatné z důvodu, že se příčí dobrým mravům v té části, v níž překračuje míru přiměřenosti úroku. Soud si uvědomuje, že jde o úvěr krátkodobý a nezajištěný. I v takovém případě by však přiměřený úrok neměl přesáhnout částku 300 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč, úrok ve výši 300 Kč, vše s odkazem na ustanovení § 2395 a násl. o. z., a s ohledem na prodlení žalovaného žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. 9. Co do zbytku žalované částky 608 Kč, která představuje zbylý úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 10. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu ve věci k jejímu neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná z 91% a neúspěšná z 9%. Podle citovaného ustanovení jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci tedy 91% - 9% = 82%. 11. Její náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v odměně advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve třech paušálech podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a ve 21% DPH. Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně činily 1 489 Kč a 82 % z těchto nákladů činí 1 220,98 Kč.