10 C 220/2021-28 — Okresní soud ve Svitavách

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že uzavřela s žalovaným dne 1. 10. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen dne 14. 10. 2020. Podle článku 3.1 smlouvy žalobkyni vznikl nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení. V daném případě se jedná o 60 Kč denně, což je ode dne poskytnutí do splatnosti 840 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 1. 10. 2020 převedením na jeho bankoví účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr nezaplatil ani přes odeslání upomínky, kterému předcházely telefonické pokusy o smír. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 12. 2020. Žalovaný na dluh nic nezaplatil. S ohledem na prodlení žalovaného, požaduje žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že mezi žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen dne 14. 10. 2020. Podle článku 3.1 smlouvy žalobkyni vznikl nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení. V daném případě se jedná o 60 Kč denně, což je ode dne poskytnutí do splatnosti 840 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne 1. 10. 2020 převedením na jeho bankoví účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh nic nezaplatil a žalovaný se vůči tomuto tvrzení nijak nevymezil. Neuvedl, že by na dluh něco zaplatil, a proto soud vycházel z tohoto tvrzení žalobkyně, které je navíc podporováno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 22. 12. 2020, která byla odeslána téhož dne. Uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovanému povinnost tento úvěr ve lhůtě splatnosti, tj. do 14. 10. 2020 žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla a žalovaný tedy měl povinnost úvěr vrátit i se sjednaným úrokem. Ten byl sjednán ve výši 2 % denně, tedy 60 Kč denně za dobu od 1. 10. 2020 do 14. 10. 2020, celkem tedy 840 Kč. Ačkoliv citované ustanovení ukládá zaplatit i úrok, je nutno zkoumat, zda ustanovení smlouvy upravující výši úroku není právním jednáním, které je (byť z části) podle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z. neplatné z důvodu, že se příčí dobrým mravům. V případě ujednání smlouvy o výši úroku, by se mohlo jednat o případ, kdy je takový úrok nepřiměřený respektive nepřiměřeně vysoký vzhledem k poskytnuté částce úvěru a době trvání úvěru. Za ještě přiměřený považuje soud úrok ve výši do 30 % p.a. Sjednaný úrok při přepočtu na celý rok činí 21 900 Kč a je zřejmé, že jde o úrok zcela nepřiměřený poskytované částce. I částka úroku 840 Kč za 14 dní je nepřiměřená, a proto soud považuje ujednání smlouvy o sjednaném úroku za neplatné z důvodu, že se příčí dobrým mravům v té části, v níž překračuje míru přiměřenosti úroku. Soud si uvědomuje, že jde o úvěr krátkodobý a nezajištěný. I v takovém případě by však přiměřený úrok neměl přesáhnout částku 300 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši 300 Kč, vše s odkazem na ustanovení § 2395 a násl. o. z., a s ohledem na prodlení žalovaného žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. Co do zbytku žalované částky 540 Kč, která představuje zbylý úrok, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu ve věci k jejímu neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná z 86 % a neúspěšná ze 14 %. Podle citovaného ustanovení jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci tedy 86 % - 14 % = 72 %. Její náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, v odměně advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve třech paušálech podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a ve 21% DPH. Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně činily 1 489 Kč a 72 % z těchto nákladů činí 1 072,08 Kč.