15 C 133/2021-74 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 783 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 12. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 88,36%, kterou měl žalovaný splácet ve 54 měsíčních splátkách po 4 601 Kč počínaje 11. 1. 2019. Žalovaný zaplatil celkem 87 419 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 15. 10. 2020 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 71 520,70 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 11 505,68 Kč, celkem tedy 83 026,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč podle čl. 6 smlouvy za prodlení se splátkou vyšší než 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to po 200 Kč za každou splátku, tedy 1 400 Kč (žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami 3, 10, 11, 13, 14, 15 a 16). Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 83 026,38 Kč, a to od 1. 11. 2020 do 10. 5. 2021 (období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 žalobkyně neuplatňuje v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb.) ve výši 15 858,73 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 71 520,70 Kč ode dne 17. 10. 2020 do zaplacení, a to v nominální úrokové sazbě 65,02% ročně, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 298 144 Kč, tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit dle části A. smlouvy. Žalovaný zaplatil celkem 87 419 Kč. 2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 8. 2021 uvedl, že si je vědom toho, že půjčku podepsal a také jí řádně splácel. Nicméně nesouhlasí s navrhovanou částkou k úhradě a tak velkým úrokem. 3. K jednání nařízenému na 25. 8. 2021 se právní zástupce žalobkyně dostavil, na podané žalobě trval. Žalovaný se k jednání po předchozí omluvě nedostavil, proto soud v souladu a za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Z předložených důkazů zjistil soud následující: 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2018 a z oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 88,36% ročně (RPSN 88,36% ročně) splácet v pravidelných 54 měsíčních splátkách po 4 601 Kč splatných vždy k 11. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 248 454 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.10 smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 27. 12. 2018 oznámila žalované, že úvěr schválila a zaslala jí splátkový kalendář. 6. Z pracovní smlouvy ze dne 21. 11. 2014 a jejích změn soud zjistil, že žalovaný pracuje pro společnost [právnická osoba], žalobkyně doložila výši mzdy žalovaného, výplatnice, jakož i výpis z účtu od České spořitelny. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že částka 80 000 Kč byla vyplacena dne 21. 12. 2018 na účet uvedený žalovaným ve smlouvě dne 19. 12. 2018. 8. Z karty klienta ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný splatil celkem 87 419 Kč, a to formou 19 splátek, přičemž u splátek 3, 10, 11, 13, 14, 15 a 16 se dostal do prodlení. 9. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 14. 4. 2020, 13. 7. 2020, 11. 9. 2020 a 12. 10. 2020 vyzývala k úhradě dlužných splátek. Součástí spisu je i předsmluvní formulář, hodnocení klienta a prohlášení klientů. 10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 15. 10. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky, která dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 84 925 Kč. 11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 84 925 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. 12. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS a vyjádření znalce k úročení pohledávek. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 19. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 54 měsíčních splátkách po 4 601 Kč měsíčně a úrokem ve výši 88,36 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný na dluh uhradil částku 87 419 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou. 14. Po právní stránce se jedná o spor podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 15. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. 18. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 88,36% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 20. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené popla