15 C 330/2020-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 10. 2020 domáhal po žalovaných zaplacení částky 1 120 Kč z titulu nájemní smlouvy, kterou uzavřel s žalovanými dne 6. 2. 2008 (tehdy ještě s panem [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození]). Nájemní smlouva se týkala pronájmu bytu č. 1 na ul. [ulice a číslo] ve [obec]. Žalovaní se ocitli v prodlení s nájemným a zálohami za služby dle evidenčního listu úhrad za měsíce prosinec 2017, leden 2018, březen 2018, duben 2018, květen 2018, červen 2018, říjen 2018, listopad 2019, prosinec 2019. 2. Ani jeden z žalovaných se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Pokud jde o skutkový stav, dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobce uzavřel se žalovanými dne 6. 2. 2008 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem bytu [číslo] na ul. [ulice a číslo], [obec]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 198 Kč měsíčně spolu s nájemným za vybavení ve výši 49 Kč měsíčně. Nájemné mělo být uhrazeno vždy do konce příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla měněna dodatkem [číslo] ze dne 31. 10. 2011 a dodatkem [číslo] ze dne 21. 1. 2015 Dohodou ze dne 30. 4. 2008 se [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] vzdal práva společného nájmu bytu. Z oznámení o změně v užívání bytu ze dne 31. 3. 2014 pak bylo zjištěno, že pan [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] zemřel dne [datum]. Z evidenční karty dlužníka bylo zjištěno, že žalovaní se dostali do prodlení s hrazením nájemného za prosinec 2017, leden 2018, březen 2018, duben 2018, květen 2018, červen 2018, říjen 2018, listopad 2019, prosinec 2019. Z evidenčního listu úhrad spojených s užíváním bytu ze dne 25. 5. 2017, 12. 6. 2018, 2. 8. 2019 byla zjištěna výše měsíčního předpisu nájemného a příslušných záloh. Z oznámení o započtení ze dne 1. 6. 2018 vyplývá, že dlužná pohledávka po započtení přeplatku ve výši 195 Kč činí 13 688 Kč s příslušenstvím. Výzvami ze dne 11. 9. 2018, 19. 12. 2018, 14. 1. 2019, 3. 12. 2019, 5. 12. 2019, 5. 3. 2020 byli žalovaní vyzváni k úhradě dlužných pohledávek. Předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2020 pak žalobce vyzval žalované k uhrazení dlužné částky ve výši 1 120 Kč. 5. Z hlediska právního posouzení věci se věc řídí ust. § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Dle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Dle § 671 odst. 1 obč. zák. je nájemce povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. 6. Žalovaní se k věci nevyjádřili. Bylo přitom na nich, aby tvrdili a případně též prokázali, že dlužné nájemné, resp. úrok z prodlení vzniklý v důsledku pozdních úhrad nájemného, uhradili. Jelikož však byli žalovaní v řízení zcela pasivní, nezbylo soudu než vycházet ze skutečností tvrzených žalobcem. Z těchto skutečností vyplývá, že žalovaní řádně neuhradili nájemné za měsíce prosinec 2017, leden 2018, březen 2018, duben 2018, květen 2018, červen 2018, říjen 2018, listopad 2019, prosinec 2019. Ohledně dlužného nájemného se tak dostali do prodlení, za což je stíhala povinnost zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce tak shledal soud oprávněným. Na základě výše uvedeného tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí procesně zcela úspěšnému žalobci vůči žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč a dále náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., které za využití vyhlášky č. 254/2015 činí za devět úkonů celkem 900 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí 1 300 Kč Tyto náklady jsou žalovaní povinni nahradit žalobci. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.