5 C 110/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 800 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 12. 2018 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokem ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč v 78 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje 13. 12. 2018 Poslední splátka měla být uhrazena dne 4. 6. 2020. Žalovaný neuhradil svoje závazky řádně a včas. Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 7 000 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 399,95 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 8 400,05 Kč. 2. Usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. 5C 110/2021-34, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný si zásilku zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu nevyzvedl, byla mu doručena fikcí dne 20. 9. 2021. K žalobě ani k rozhodnutí věci bez jednání se nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu a k výzvě soudu se nevyjádřila. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání. 3. V řízení bylo smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 6. 12. 2018 prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvou o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit částku 20 000 Kč společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 37 800 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 485 Kč. Roční procentní sazba nákladů činí 157,95 % a zápůjční úroková sazba činila 21,27 % ročně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 19. 2. 2021. Předžalobní výzva byla zaslána dne 13. 5. 2021. 4. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 5. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek. 6. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným měsíční úrok ve výši 21,27 % ročně, RPSN činila 157,95 % a dále administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Tyto všechny poplatky je třeba posuzovat souhrnně na jedné straně jako náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a na druhé straně jako zisk věřitele. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřené náklady spojené s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v prosinci 2018, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,59 % a RPSN činila ve stejném období 8,97 %. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Roční procentní sazbu nákladů ve výši okolo 157,95 % proto nelze považovat za přiměřenou, ale v rozporu s dobrými mravy a celkové náklady v této výši nelze v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). 7. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků, respektive celkových nákladů, za poskytnuté peněžní prostředky. Za přiměřené úroky, respektive celkové náklady, v daném případě proto soud považuje celkové náklady ve výši 21,27 % ročně, tedy částku 3 400 Kč za období poskytnutí úvěru (78 týdnů), a tuto částku rovněž žalobkyni přiznal. Co do zbývající částky 14 400 Kč (administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek), pak žalobu zamítl. 8. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou poskytnuté částky, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je v podstatě stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.