9 C 264/2020-56 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 83 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 4. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný dne 25. 7. 2018 s vozem [příjmení] [příjmení], [registrační značka], jehož byl v době nehody vlastníkem a provozovatelem, způsobil dopravní nehodu tím, že při jízdě uvedeným vozidlem nepřizpůsobil rychlost jízdy, dostal smyk a vjel vlevo do protisměru, kde se srazil s vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastníkem je [příjmení] [příjmení], bytem [adresa] (dále jen„ poškozené vozidlo“). Dle zjištění Policie ČR žalovaný svým jednáním porušil ust. § 3 odst. 3 písm. a), § 4 písm. a) a b), § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. č. 361/2000 Sb.“). V době nehody navíc v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), neměl žalovaný k vozidlu, s nímž způsobil předmětnou nehodu, uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V důsledku předmětné dopravní nehody vznikla škoda v celkové výši 248 587 Kč, která sestávala z nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 231 011 Kč, nákladů na jeho odtah z místa nehody ve výši 10 867 Kč a z vlastníkem poškozeného vozidla marně vynaložených nákladů na dopravu ve výši 6 709 Kč. Uvedenou škodu na základě ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. z titulu své zákonné povinnosti byla nucena uhradit Česká kancelář pojistitelů (dále jen„ Kancelář“), a to právě s ohledem na fakt, že ke škodícímu vozidlu nebylo v době nehody uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Vyřízením celé pojistné události Kancelář v souladu se zákonem pověřila [právnická osoba], které za její činnost v této věci následně uhradila odměnu ve výši 2 420 Kč Celkem tedy Kancelář v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou byla nucena vyplatit plnění ve výši 251 007 Kč. Podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. jí přitom vzniklo vůči žalovanému, který je odpovědný za vzniklou škodu, právo na náhradu 1/3 poskytnutého plnění, tj. na zaplacení částky 83 669 Kč. Pohledávku na úhradu této částky Kancelář smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2019 postoupila na žalobkyni, která následně písemně vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení předžalobní upomínkou z 22. 1. 2020. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 21. 1. 2021. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl soudem řádně a s dostatečným předstihem předvolán. Poté, co jej doručující orgán dne 4. 12. 2020 nezastihl na adrese místa jeho trvalého pobytu, byla zásilka obsahující předvolání k jednání vrácena soudu, neboť na adrese žalovaného nebyla nalezena poštovní schránka, do níž by mohl doručující orgán zásilku vhodit. K doručení předvolání následně došlo tzv. fikcí ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), desátým dnem po jeho vyvěšení na úřední desce zdejšího soudu, tj. 21. 12. 2020. S ohledem na shora uvedené soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, na podané žalobě setrval a navrhl, aby soud s ohledem na neomluvenou neúčast žalovaného u jednání rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání a podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 6. Jelikož byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř. a soud dospěl k závěru, že ve sporu, jehož předmětem je regresní nárok plynoucí z ust. § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb., povaha věci umožňuje, aby byl mezi účastníky uzavřen smír, a tím pádem rovněž i aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř.), postupoval soud dle citovaného ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. a považoval shora uvedená skutková tvrzení obsažená v žalobě za nesporná. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle § 2910 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“). Dle uvedeného ustanovení platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Žalovaný tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy, dostal smyk a vjel do protisměru, kde se srazil s poškozeným vozidlem, porušil své povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. uvedené v odstavci 1 tohoto odůvodnění. V příčinné souvislosti s tímto jeho porušením povinností stanovených zákonem vznikla škoda v celkové výši 248 587 Kč, která sestávala z nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 231 011 Kč, nákladů na jeho odtah ve výši 10 867 Kč a nákladů marně vynaložených vlastníkem poškozeného vozidla na náhradní dopravu ve výši 6 709 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl v době nehody k vozidlu, s nímž nehodu způsobil, uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení), vznikla Kanceláři ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. povinnost nahradit vlastníku poškozeného vozidla vzniklou škodu z jejího garančního fondu. Okamžikem, kdy došlo k výplatě plnění z titulu uvedené náhrady škody, pak Kanceláři podle § 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb. vznikl vůči žalovanému, který byl v době nehody současně provozovatelem i řidičem škodícího vozidla, nárok na náhradu jedné třetiny poskytnutého plnění a rovněž nákladů na činnost [právnická osoba] pověřené vyřízením případu (vyplacená odměna ve výši 2 420 Kč), tedy nárok na zaplacení žalobou požadované částky ve výši 83 669 Kč (1/3 z 251 007 Kč). Žalobkyně se pak ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou této pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 6. 2019 a ve věci je tedy prokazatelně aktivně legitimována. 9. Ze všech shora popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 83 669 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 347 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 25 042,16 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 17 840 Kč za čtyři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast zástupce žalobkyně u jednání dne 21. 1. 2021) po 4 460 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., cestovné ve výši 1 056 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět při ujetých 142 km osobním vozem zn. Chrysler Crossfire s kombinovanou spotřebou benzinu 10,1 l /100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km a průměrná cena benzinu 27,80 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k jednání v trvání 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada za DPH z uvedených položek ve výši 4 346,16 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 28 389,16 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.