9 C 334/2020-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 25 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 162,31 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 054,77 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 840,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 379,17 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 2. 2. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 16 372 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost však porušila, neboť splátky nehradila řádně a včas. Poslední splátku ve výši 500 Kč žalovaná uhradila dne 31. 1. 2019, následně již na svůj dluh neplnila ničeho. S účinností k 8. 7. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 400 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 8 054,77 Kč, nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 324,40 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 910,79 Kč dlužné úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 552,79 Kč, dlužné úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 3 057,25 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč Vedle toho požadovala rovněž zaplacení shora popsaného příslušenství. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, ta se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 2. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 000 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná se dále zavázala, že pokud se dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, zaplatí právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta se měla stát splatnou dne následujícího po dni vzniku prodlení. 5. Z přehledu úhrad žalované vztahujícího se k předmětné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná celkem na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila 22 472 Kč, z toho 18 972 Kč před datem splatnosti poslední sjednané splátky (2. 4. 2018). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností ke shora uvedenému datu postoupena na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni, a vyzval žalovanou k zaplacení jejího dluhu ve výši 30 903 Kč ve prospěch žalobkyně. 8. Z předžalobní výzvy z 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru prostřednictvím zástupce žalobkyně a byla současně upozorněna na to, že pokud dluh nebude zaplacen ve lhůtě do 8. 12. 2020, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 9. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 2. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 000 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 24. 6. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce. Žalovaná celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradila právnímu předchůdci žalobkyně 22 472 Kč, z toho 18 972 Kč před datem splatnosti poslední sjednané splátky úvěru, tj. před 2. 4. 2018. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“). 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech smluvních pokut uplatněných vůči spotřebiteli v důsledku jeho prodlení nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy. 17. Žalovaná byla nepochybně povinna dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě. 18. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán úrok v absolutní výši 1 925 Kč. Takový úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaná se však ve smlouvě zavázala nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 447 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč Tyto platby přitom nelze považovat za nic jiného, než za další formu úplaty za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Stejně jako úrok z úvěru totiž v sobě zahrnují na jedné straně