10 C 274/2021-92 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se původní žalobou domáhala zaplacení žalované částky 20 190 Kč, která sestávala z jistiny úvěru 9 966 Kč, přičemž požadovala tzv. novou jistinu úvěru po přičtení zkapitalizované části sjednaného úroku 4 908 Kč, a to v celkové 14 874 Kč výši s úrokem z prodlení a běžícím smluvní úrokem ve výši 95,95 % a smluvní pokuty ve výši 5 316,79 Kč, a to jako nedoplatku smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2020 pod [číslo]. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaný uzavíral smlouvu jako osoba s vrozenou [anonymizována dvě slova], přičemž následně byl dokonce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se žalobce rozhodl nadále požadovat pouze částku 9 966 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 966 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení a dále náklady tohoto řízení. To vše vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Ve zbytku vzala žalobkyně svůj žalobní návrh zpět. Žalovanému bylo totiž dne 4. 3. 2020 vyplaceno 12 000 Kč a do dnešního dne zaplatil pouze 2 034 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani prostřednictvím svého hmotněprávního opatrovníka. Na jednání se ani žalovaný, a ni opatrovník nedostavili a svoji nepřítomnost neomluvili. Proto soud věc projednal bez jejich účasti při jednání podle § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. 3. S ohledem na uvedené částečné zpětvzetí soud ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud v rozsahu učiněného zpětvzetí řízení zastavil a věc projednal pouze jako nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Vycházel z žalobního tvrzení, že žalovanému bylo dne 4. 3. 2020 vyplaceno 12 000 Kč a do dnešního dne zaplatil pouze 2 034 Kč. Žalován je tedy pouze rozdíl vyplacené částky 12 000 Kč a zaplacené částky 2 034 Kč v celkové výši 9 966 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2020 pod [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet s ve smlouvě uvedeným příslušenství ve splátkovém režimu uvedeném rovněž ve smlouvě. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 4. 3. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovanému byla toho dne žalobkyní částka 12 000 Kč skutečně vyplacena. 6. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0P 77/2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 12. 2019, č.j. 0P 1308/2019 – 83, omezen ve svéprávnosti tak, že mimo jiné po dobu 5 let není způsobilý samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 10. 202. Důvodem omezení svéprávnosti žalovaného je dle rozsudku [anonymizována dvě slova] žalovaného [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], která je trvalého a nikoliv přechodného charakteru a je nevyléčitelná. 7. Je tak zřejmé, že žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru v [anonymizována dvě slova] a tato smlouva je tedy neplatným právním jednáním e smyslu § 581 obč. zák. bylo prokázáno, že žalovanému žalobkyně poskytla částku 12 000 Kč z titulu neplatné smlouvy o úvěru a žalobkyni tak vůči žalovanému vznikl nárok na vrácení této částky z titulu tzv. bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 obč. zák. bylo tedy povinností žalovaného poskytnutou částku 12 000 Kč vrátit. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně tuto povinnost splnil pouze co do částky 2 034 Kč, naopak co do částky 9 966 Kč tuto povinnost nesplnil, a proto mu uložil povinnost tuto poskytnutou a nevrácenou částku žalobkyni vrátit (zaplatit). S ohledem na prodlení žalovaného s touto povinností soud žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení podle §1970 obč. zák. 8. Žalobkyně co částky 10 224,79 zavinil, že řízení bylo zastaveno a současně byl úspěšný co do částky 9 966 Kč byl tedy ve věci v zásadě neúspěšný, byť míra jeho úspěchu a neúspěchu je v zásadě přibližně srovnatelná. Proto soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.